Železnice ve Vietnamu
Železnice ve Vietnamu je úzkorozchodná. Víte, že Československo je příčinou likvidace tramvají v Hanoji?
Doprava po železnici ve Vietnamu je stále velmi nebezpečná ale patří k obrovským cestovatelským zážitkům. V průměru si ročně vyžádá asi 200 obětí, zatímco v České republice v souvislosti se železnicí každý rok zemře okolo 20 lidí při téměř 4x větší délce kolejí. Neboli nebezpečí na vietnamských železnicích je skoro 40x větší nežli u nás. Stejně jako u nás hlavní příčinou jsou úrovňová křížení, ale k tomu jsou ještě poměrně častá vykolejení. Příčinou je neutěšený stav v souvislosti s o třetinu užším rozchodem nesoucí klasické lokomotivy a vagony.
Důležité je, že neexistují žádná omezení pro cizince, tzn. je možné se svést luxusním lůžkovým vlakem připomínající známý Orient expres, nebo se svézt na tvrdé lavici třetí třídy, což patří k zážitkům ještě větším.
Rozchod kolejí má užší, pouze je 1 m (na rozdíl od rozchodu v Evropě 1435 mm). Důvod není, jak se můžeme domnívat, strategický, ale čistě ekonomický. Menší rozchod, menší náspy, nižší cena. Francouzi šetřili.
Hlavní tratě
Hanoi - Saigon
Hanoi - LaoCai a dále do Číny.
Hanoi - Lang Son a dále do Číny. Oba rozchody, vietnamský i čínský, který je stejný jako evropský
Hanoi - Haiphong
Historie
Železniční doprava byla ve Vietnamu zavedena v 80. letech 19. století. První železnice ve Vietnamu byla vlastně tramvaj mezi městy Saigon a Cholon v roce 1885. Dnes je Cholon součástí Saionu (HCMC). Tato trať byla zrušena v roce 1957 a plně nahrazena autobusy.
Na přelomu století se francouzská koloniální správa rozhodla zásadně zvýšit důraz na stavbu železnic a ihned se začalo stavět několik tratí. Na severu v Hanoji tramvaj, trať z Hanoje do Haiphongu, do Bắc Giang a dále k čínským hranicím přes LangSon, druhá cesta do Číny přes LaoCai, na jihu trať do Mỹ Tho, dále trať z Thap Cham do DaLatu (zubačka). Z toho některé tratě, např. do MyTho a DaLatu, už dnes neexistují. V současné době je v provozu pouze osmikilometrový úsek mezi DaLatem a vesinci Trai Mat jako turistická atrakce.
Na likvidaci hanojské tramvaje má lví podíl Československo nabídkou levných starších trolejbusů v roce 1986, které tramvaje nahradily. Poslední tramvaj v Hanoji vyjela v roce 1993.
Součástí byla stavba velmi důležitého mostu Long Bien (původně se jmenoval po guvernérovi Indočíny Paulovi Doumerovi) což umožnilo spojení z Hanoje do HaiPhong , LaoCai a LangSon. Tehdy to byla mimořádná stavba, největší most v celé Jihovýchodní Asii.
Některé stavby tratí byly velice náročné, např. v oblasti LaoCai zemřelo asi 10 000 lidí na malárii nebo při nehodách.
Nejdůležitější bylo zbudování Severojižní tratě mezi Hanojí a Saigonem
Stavba byla zahájena již v roce 1899 a trvala více než třicet let, přičemž jednotlivé úseky byly dokončovány postupně. Celá trať byla otevřena v roce 1936 a měřila 1 726 km. Celá cesta v počátcích trvala šedesát hodin, tedy dva dny a tři noci. Dnes cesta trvá okolo 36 hodin. Na většině úseku je stále jednokolejná.
V současné době se pracuje na modernizaci s cílem vybudovat skutečně moderní vysokorychlostní trať a v tomto směru Vietnam spolupracuje s Japonskem. Očekává se, že Vietnam bude disponovat moderní vysokorychlostní trati dříve, než se k ní propracujeme my.
Železnice za války
Pro železnici ve Vietnamu nebyla snad žádná doba vstřícná. Od začátku druhé čínsko-japonské války v roce 1937 sloužila železnice dodávkám francouzských zbraní do Číny. Aby je Japonci zastavili, začali trať bombardovat. Železnice utrpěla značné škody, včetně mnoha zničených mostů. Koncem války to ale neskončilo a Vietnamci sami začali železnici ničit ve víru boje za nezávislost země. Francouzi trať opravili do konce roku 1947 alespoň tak, že vlaky začaly jezdit ze Saigonu do Ninh Hoa, do Loc Ninh, do Mỹ Tho a z Hue do Danangu. Ostatní oblasti byly pro zprovoznění tratě příliš nebezpečné.
Jenomže po vypuknutí války mezi USA a Vietnamem se situace ještě zhoršila a byla trať byla cílem bombardování a sabotáže severovietnamských i jihovietnamských sil. Na jihu umožnila americká pomoc rekonstruovat hlavní linii mezi Saigonem a Huế a bylo dokončeno také několik vedlejších tratí. S postupujícím úsilím o rekonstrukci však současně zesílilo bombardování a sabotáž železnic Vietkongem, což snížilo přepravní kapacitu a nakonec vynutilo opuštění mnoha velkých úseků trati. K tomu přišly v roce 1964 tajfuny Joan a Iris, nejhorší, které zasáhly Vietnam za posledních šedesát pět let, které ještě více poškodily železniční systém a tím omezily provoz.
V severním Vietnamu se americké bombardování železnic soustředilo na klíčové cíle, jako jsou mosty, a to jak podél severojižní železnice, tak i na tratích do Číny.
Zajímavosti
Určitě doporučuji se vlakem svézt. A to jak luxusním „orient expressem, tak nejnižší třídou. V Hanoji trať vede přímo centrem v těsném sousedství domů tak, že v době, když zrovna vlak neprojíždí, se na kolejích žije. Včetně malých krámků, lidé na kolejích vaří, popíjí. Je to velmi vyhledávané místo turisty, ale vzhledem k nebezpečí od roku 2019 policie některé úseky hlídá.
Druhou zajímavostí jsou lokomotivky. Největší podíl na všech lokomotivách ve Vietnamu má bývalé Československo. V letech 1985 až 1990 jich bylo dodáno čtyřicet. Jedná se o typ D12E vyrobený v ČKD Praha.
Pokud jste usoudili, že to je alespoň malilinko zajímavé, klikněte na like, uděláte radost.
