Z vietnamské mentality – nezájem
Z vietnamské mentality – nezájem
Zaráží vás tolik úsměvných nápisů špatnou češtinou u nás?
Jasně k cizincům musíme být tolerantní, není nás moc, kteří v zahraničí excelují bravurně místním jazykem. Spíše se domlouváme na úrovni školní, někdy rukama, nohama.
A také víme, jak se svým skloňováním je čeština mimořádně obtížná. A vietnamština, tonální jazyk vycházející z čínštiny, je svojí stavbou totálně rozdílná.
Ale
Přece když my budeme něco prodávat v Americe, napíšeme si cenovky, nápisy, tak alespoň požádáme kamaráda, aby to zkontroloval. Bezhlavě nevěříme překladačům, sobě.
Ne tak Vietnamec,
Žije svým životem tak, aby se měl co nejlépe. Nezajímá se o politiku, nezajímá se o zahraničí. Nezajímá se o jiné kraje. Je mu to jedno.
I když u nás má jistě mnoho kamarádů, minimálně děti, kteří velmi dobře umí česky, neřeší to. A nejenom že věří překladačům, ve velké většině ho ani nepoužije. Proč.
Třeba jsem požádal řezbáře ve Vietnamu aby mně vyřezal vietnamskou lodičku, sampan. On ale byl řezbářem draků na postele. V životě lodičku neviděl. A výsledek se dostavil.
Co bychom udělali my? Zeptali bychom se, googlili, hledali obrázky… ne tak Vietnamec. Přitom má dnes mobil, zná internet,..
Nenapadne ho to.
Stejně tak jsem viděl v jednom hotelu obraz, který měl charakterizovat Vietnam. Ale plachty na plachetnici byly z amerického klipru a ne asijské. Visí tam roky.
Když jsem o tom mluvil s majitelem, pokýval hlavou, ale mám dojem že nechápal. Nepovažoval to za důležité, bylo mu to jedno. Hlavně že obrázek je hezký.
To není kritika, to je srovnání popis. Protože co je v životě nejdůležitější?
Být šťastný, být happy. A to Vietnamci umí lépe než my.
Často se setkáváme s úsměvnými nápisy ve vietnamských obchodech psaných špatnou češtinou.
Především si musíme uvědomit, že je velmi hloupé se smát cizincům za špatnou češtinu, lidem, kteří museli překonat velké překážky, aby svůj jediný život měli lepší. Kteří na rozdíl od řady Evropanů jenom nadávají za svůj podělaný život a viní vládu, politiky, stát. Sami by nebyli schopni zvednout zadek, neřeknou ani zemi, kde by raději žili. Spoléhají se na sebe.
Ale zajímavé je se zamyslet, PROČ zrovna u Vietnamců.
Přece když my budeme něco prodávat v Americe, napíšeme si cenovky, nápisy, tak alespoň požádáme kamaráda, aby to zkontroloval. Bezhlavě nevěříme překladačům, sobě.
Proto je velmi zajímavé se zde zamyslet nad mentalitou Vietnamce.
Průměrný Vietnamec tvrdě pracuje tak, aby se měl co nejlépe. Nenadává, stará se o rodinu, dře. Pokud se někdo má lépe v jeho okolí, nezávidí mu, snaží se mu vyrovnat. Ale současně se nezajímá se o politiku, nezajímá se o zahraničí. Nezajímá se o jiné kraje. Je mu to jedno. Zajímá se o sebe. Mimochodem i proto (nejenom) je v zemích jako Čína, Vietnam,.. tak minimální kritika vlád.
I když u nás má jistě mnoho kamarádů, minimálně děti, kteří už velmi dobře umí česky, neřeší to. A nejenom že věří překladačům, často ho ani nepoužije. Proč.
Proto napíše cedulku a hotovo. I když mu někdo řekne, máte to špatně, usměje se a nechá to být. Nepovažuje to za důležité neřeší to.
Třeba jsem požádal kamaráda řezbáře ve Vietnamu, aby mně vyřezal vietnamskou lodičku, sampan. On ale byl řezbářem draků na postele. V životě lodičku neviděl. A výsledek se dostavil.
Co bychom udělali my? Zeptali bychom se, googlili, hledali obrázky… ne tak Vietnamec. Přitom má dnes mobil, zná internet,..
Nenapadne ho to.
Stejně tak jsem viděl v jednom hotelu obraz, který měl charakterizovat Vietnam. Ale plachty na plachetnici byly z amerického klipru a ne asijské. Visí tam roky.
Když jsem o tom mluvil s majitelem, pokýval hlavou, ale mám dojem že nechápal. Nepovažoval to za důležité, bylo mu to jedno. Hlavně že obrázek je hezký.
To není kritika, to je srovnání, popis. Protože co je v životě nejdůležitější?
Být šťastný, být happy. A to Vietnamci umí lépe než my.
