Všimli jste si?  Napadlo vás při tom něco?  

 

Tyto hodiny vám řeknou hodně, ale světový čas to není. Řeknou vám hodně o mentalitě Vietnamců.

Ve Vietnamu jsem navštívil množství hotelů. Spíše stovky než desítky.  Téměř v každém hotelu jsou hodiny, které mají ukazovat světový řas, ale téměř nikde tomu tak není.  A zamysleli jste se proč tomu tak není? 

Došly baterky a ty už nikdo nevyměnil. 

Recepční sedí znuděn celé dlouhé noci v hotelu, a přesto se na hodiny nepodívá, nevymění baterky, nezamyslí se, nenapadne ho, že by bylo dobré baterky vyměnit, nevymění je. 

Proč?  PROČ?

Pro Vietnamce jsou důležitější vztahy než věci. Ano mají rádi věci kterými se pochlubí, novým telefonem, domem, autem. Ale vztah k věcem v našem evropském pojetí, nemají.

My si věcí velmi vážíme. Koupíme si broušené skleničky, dáme je do vitrínky a pijeme z obyčejných. Vietnamec si užívá vždy toho nejlepšího co může. 

Na ostrově PhuQuoc jsem koupil tři náhrdelníky z pravých perel. Dva pro moje dcery a jeden pro známou Vietnamku, se kterou jsem cestoval. Zatímco moje dcery pečlivě uložily náhrdelníky do krabiček a vezmou si ho pouze při slavnostních příležitostech, Vietnamka si ho vzala okamžitě a šla vařit k otevřenému ohni v chatrči. Také na sobě měla nejlepší tričko, které si předešlý den koupila.  Prostě Vietnamci si život užívají. Přivezl jsem jim za léta spousty věcí z Evropy, kde je jim konec. 

Setkáváme se s tím denně. Domy, hotely, restaurace, často vypadají jako byly staré desítky let. Jsou bez údržby. Pokud se něco rozbije a je to potřeba k funkci, tak to opraví. Co nejjednodušeji s jediným cílem, aby to fungovalo. Pokud se něco rozbije a bylo to jenom pro krásu, tak to neřeší. Viděl jsem relativně nový hotel s překrásnými štukovanými stěnami s ornamenty, kde dodatečně připevnili klimatizaci. Bez nejmenšího ohledu rozbili překrásně štukové stěny, vše totálně znehodnotili. 

Dovolím si říct, že téměř při každé návštěvě hotelu se setkáte s problémem. Zvlášť v koupelně.  Vodovodní kohoutek není v umyvadle upevněn, voda teče na nohy, připojení průtokového ohřívače připomíná spíše elektrické křeslo. Usazený kámen už neřeší opravdu nikdo. 

Je to vidět i na silnicích. Pokud se něco rozbije na skútru a není to potřeba k jízdě, tak to neřeší. Pokud upadne kryt, který nemá funkci nutnou k jízdě, tak se už nevrací.

Neplatí to samozřejmě vždy, ale ve srovnání s Evropou ve výrazně větší míře.

Doma se nemalují stěny.  Stěny domů, restaurací, jsou velice rychle velmi špinavé. Můžete argumentovat, že ve Vietnamu je vysoká vlhkost, a tak stěny domu začínají velmi rychle plesnivět.  Ale v Evropě, když se ještě většinou topilo v kamnech, stěny bytu, domu, byly také brzy špinavé. Ale doma se každých několik let malovalo. Na vesnicích se používalo obyčejné vápno, stěny byly čisté. Ve Vietnamu tomu tak není.

Všimli jste si?  Napadlo vás při tom něco?  

Tyto hodiny vám řeknou hodně, ale světový čas to není. Řeknou vám hodně o mentalitě Vietnamců.

Ve Vietnamu jsem navštívil množství hotelů. Spíše stovky než desítky.  Téměř v každém hotelu jsou hodiny, které mají ukazovat světový čas, ale téměř nikde tomu tak není.  A zamysleli jste se proč tomu tak není? 

Došly baterky a ty už nikdo nevyměnil. 

Recepční sedí znuděn celé dlouhé noci v hotelu a přesto se na hodiny nepodívá, nevymění baterky, nezamyslí se, nenapadne ho, že by bylo dobré baterky vyměnit, nevymění je. 

Proč?  PROČ?

Pro Vietnamce jsou důležitější vztahy než věci. Ano mají rádi věci kterými se pochlubí, novým telefonem, domem, autem. Ale vztah k věcem v našem evropském pojetí, nemají.

My si věcí velmi vážíme. Koupíme si broušené skleničky, dáme je do vitrínky a pijeme z obyčejných. Vietnamec si užívá vždy toho nejlepšího co může. 

Na ostrově PhuQuoc jsem koupil tři náhrdelníky z pravých perel. Dva pro moje dcery a jeden pro známou Vietnamku, se kterou jsem cestoval. Zatímco moje dcery pečlivě uložily náhrdelníky do krabiček a vezmou si je pouze při slavnostních příležitostech, Vietnamka si ho vzala okamžitě a šla vařit k otevřenému ohni v chatrči. Také na sobě měla nejlepší tričko, které si předešlý den koupila.  Prostě Vietnamci si život užívají. Přivezl jsem jim za léta spousty věcí z Evropy, kde je jim konec. 

Setkáváme se s tím denně. Domy, hotely, restaurace, často vypadají jako byly staré desítky let. Jsou bez údržby. Pokud se něco rozbije a je to potřeba k funkci, tak to opraví. Co nejjednodušeji s jediným cílem, aby to fungovalo. Pokud se něco rozbije a bylo to jenom pro krásu, tak to neřeší. Viděl jsem relativně nový hotel s překrásnými štukovanými stěnami s ornamenty, kde dodatečně připevnili klimatizaci. Bez nejmenšího ohledu rozbili překrásně štukové stěny, vše totálně znehodnotili. 

Dovolím si říct, že téměř při každé návštěvě hotelu se setkáte s problémem. Zvlášť v koupelně.  Vodovodní kohoutek není v umyvadle upevněn, voda teče na nohy, připojení průtokového ohřívače připomíná spíše elektrické křeslo. Usazený kámen na vodovodní baterii už neřeší opravdu nikdo. 

Je to vidět i na silnicích. Pokud se něco rozbije na skútru a není to potřeba k jízdě, tak to neřeší. Pokud upadne kryt, který nemá funkci nutnou k jízdě, tak se už nevrací.

Neplatí to samozřejmě vždy, ale ve srovnání s Evropou ve výrazně větší míře.

Doma se nemalují stěny.  Stěny domů, restaurací, jsou velice rychle velmi špinavé. Můžete argumentovat, že ve Vietnamu je vysoká vlhkost, a tak stěny domu začínají velmi rychle plesnivět.  Ale v Evropě, když se ještě většinou topilo v kamnech, stěny bytu, domu, byly také brzy špinavé. Ale doma se každých několik let malovalo. Na vesnicích se používalo obyčejné vápno, stěny byly čisté. Ve Vietnamu tomu tak není.

Zdůrazňuji, to vůbec není kritika, to je rozdílná mentalita, kultura. Jiný přístup k životu. Zda je lepší celý život shromažďovat hmotné statky a koukat se na ně, než života užívat není v žádném případně jednoznačně lepší.

Na rozdíl od nás Vietnamec nešoupne rodiče do starobice. A i za sebe se stydím, když jsem naložil do auta člověka , kterému tekla krev, jak dopadnou sedačky  mého nového auta.