Letos jsem trávil svátky TET, nový lunární rok, u svých přátel ve Vietnamu. Jednoho dne mne kamarád řekl, u nás ve městě jsou býčí zápasy. Nikdy jsem o nich ve Vietnamu neslyšel. Tak jsem vzal skútr a jel jsem. A skutečně, ve městečku byla ohrazená aréna. Neměl jsem žádné informace, o toreadorech ve Vietnamu jsem nikdy neslyšel. Také kamarád Vietnamec mne neřekl více, prý také nic takového ještě neviděl, koná se to u nich prvně.  

Byly to skutečně býčí zápasy. Ale žádní toreadoři, vždy dva býci proti sobě. Postupně vždy představili dva býky a pustili je proti sobě. Někdy se jim sice moc bojovat nechtělo, ale po chvilce váhání se vždy do sebe pustili. A to skutečně s plnou silou, někdy i protivník létal vzduchem.

Zápasy ale nekončily tragicky, vždy skončily tím, že jeden utekl z boje. Tím prohrál a okamžitě muži v aréně se vítězi, který poraženého soka začal honit, snažili zakrýt oči vlajkou a tím ho zastavit. Někdy z boje odešli zakrvavení, ale v zásadě v pořádku. Další odvážní muži se býky snažili zkrotit, provléci jim lano nozdrami a odvedli je z arény. Diváků bylo docela hodně, dokonce z blízkých kopců přišla i velká skupinka hmongských dívek. Zahlédl jsem mezi diváky jedinou neasijskou tvář, ale ve společnosti obtěžkané vietnamské dívky, tzn také místní. U arény se hned prodávalo maso z býků. Nezjistil jsme ale souvislost, zda to bylo z býků kteří prohráli, nebo prostě při této příležitosti prodávali maso

Ve Vietnamu je na vesnicích velmi rozšířená zábava, kohoutí zápasy, a toto byly vlastně trošku větší kohouti. Nejsou to žádná turistická šou, prostě někdy před domem sejdou chlapi a ukájejí se krvavou zábavou.