Vietnamci neznají světové strany, mapy

V úvodu, než mě někteří napadnou, toto se týká většiny „normálního“ obyvatelstva, žijící ve Vietnamu, která necestuje, která žije běžným životem. 

Původně jsem toto moje zjištění přičítal nedostatečné vzdělanosti. Ale jednoho slunného dne při jízdě na kole českou krajinou mně to docvaklo. Jak jasné a jednoduché. 

Nejprve je nutné  zdůraznit, že v minulosti světové strany vesničanům nesloužily k orientaci. K tomu byly různé geografické body, hory, řeky, rokle, kostel … Lidé se příliš nevzdalovali od svého rodného místa. Světové strany měly jiný účel. 

Světové strany se u nás vždy odvozovaly od polohy slunce. A pro Evropany byla vždy důležitá poloha slunce.  Podle slunce si stavěli svoje domy, podle slunce sázeli plodiny na svazích. A slunce bylo, je, a vždy bude na jihu. Evropan proto vždy věděl, kde je jih. 

Ve Vietnamu je ale situace zcela jiná, předně tam slunce není vždy na jihu. Vietnam je totiž již pod obratníkem. Navíc ve Vietnamu je velmi vysoká vlhkost, tzn. slunce je prakticky vždy pod mrakem. Neboli Vietnamce poloha slunce nezajímá, neví, kde je, a tudíž mu schází hlavní orientační bod pro určení světových stran. Na mnoha místech na světě je slunce středobodem světa, bohem. Ve Vietnamu tím, že je téměř neustále skryto pod nikdy nemizícím oparem, tomu tak není. 

A z neznalosti světových stran je neznalost map už odvozená. Základem mapy jsou světové strany, směry. 

Vietnamec zná dva svoje cíle, orientační body, města, vesnice. Ví, jak se k nim dostat, kudy. Ale neví, zda je to na jih, sever, západ,…  V současné době bychom očekávali, že se ale situace mění, jsou školy.  Jenomže vedle historie stejně geografie patří mezi  předměty, kterým se ve školách dává nejmenší důraz.  

Vietnamci mapy neznají. A to téměř absolutně. 

Vytáčí mne vždy do  nepříčetnosti, když se obrátím ve Vietnamu (Kambodži, Laosu, Filipínách, téměř jedno kde v Asii)  na někoho s prosbou, aby mne ukázal na mapě, kde jsem, kudy kam  jít, jet,...)

Na dotaz, kde jsem, vysloví název místa kde jsem. Jsem přece TADY. A kam že to chcete?  Do XY ?,... no to přece tudy, pak zahnete támhle, půjdete rovně a ještě zahnete a jste TAM. 

Na co mapu? Proč chcete vědět na mapě, KDE jste. Jste přece TADY.

Nemáte šanci, aby vám někdo poradil na mapě kudy kam. Jestliže přece jenom trváte na tom, aby vám ukázal místo na mapě kde jste, začne mapu z levého horního rohu postupně číst a snaží se najít místo podle TEXTU, nikoli podle OBRÁZKU, podle mapy. A vy můžete vyletět z kůže, protože víte, kde přibližně jste a kde nemůžete být. My, když dostaneme mapu Prahy v japonštině, tak nemáme problém se v ní orientovat. Asiat ne.

Dokresluje to velice dobře jeden příběh, kdy jsme z Hanoje vyrazili do jedné vesničky, kde měla být zajímavá keramická výroba. Vietnamská kamarádka přesně věděla, jaký autobus, jak je to daleko, kudy, ale neměla potuchy, zda je to na sever, jih západ nebo východ.  A druhý den to dokonala tím, že jsme jeli na jiný výlet a já zjistil, že cíl je blízko  vesničky z předchozího dne.  Proč jsme výlety nepojili? Ona netušila, že tato místa jsou tak blízko.

Další příběh z delty Mekongu. Když jsem plánoval okružní plavbu deltou, poslal jsem kamarádovi na jihu mapu se zakreslenou okružní plavbou. Poslal mne jí zpět s tím, že mu mám poslat seznam míst, měst, kterými chceme plout. Jenže tam žádná nejsou,.. 

Dokonce většina obyvatel Hanoje nenajde na mapě města, kde bydlí.

Mapy neznají řidiči, mapy neznají taxikáři. Platí to i pro Vietnamce se středoškolským vzděláním. 

Řekněte mu jméno okolní vesnice a on vám spolehlivě ukáže cestu. Ale ne vesnice, města vzdálenějšího a už vůbec ne na mapě.

GPS, navigace

S GPS ale problémy nekončí. Ano, mají smartphony, navigaci používají. Ale výhradně tak, že název místa napíší do mobilu, stisknou tlačítko navigace a ta jim ukáže cestu. Doleva, doprava. Nekoukají ale na mapu. Nerozumí jí. 

Ale běda, když má více míst stejný název.  Mně se stalo, že jsem se v deltě Mekongu ptal, kde je místní plovoucí trh. Paní vytála telefon a napsala název a velmi rychle mi ukázala místo vzdálené asi 80 km daleko na severu od Saigonu v horách. Hádala se, že to tam je.  

Jednou jsme si najali auto na cestu z Ninh Binh do Nghia Lo. Asi 250 km. Řidič si zadal cíl do navigace... celou dobu mu říkám, jedeme úplně blbě. Nevěřil mne. Zajeli jsme si asi 100 km. 

Nikdy vám Vietnamec neřekne, jedu na sever, jih…. ale výhradně a jenom jedu tam a tam.  

Pokud se vám příspěvek líbil, klikměte na Like nebo Share. Alespoň budu vědět, že to vůbec někdo četl a to potěší. 

Další zajímavé články. Zde. Pokud se na této stránce také zaregistrujete, dostanete příležitostně iínformace o přednáškách, změn ve vízech.