Válka ve Vietnamu, její příčiny

O severním Vietnamu a Ho Chi Minhovi se píše hodně, ale víme, jak to bylo na jihu za války? Proč se sjednocený Vietnam nedostal pod správu Saigonu, ale Hanoje? 

Dnes se Vietnamská válka 1964 – 1975 (pro USA do 1973), ve Vietnamu nazývaná Americká válka, často zjednodušuje na okupaci Vietnamu Američany s cílem si Vietnamce podrobit. Přičemž Američané používali velmi nehumánní prostředky, používání chemických přípravků na zničení vegetace Orange Agent, napalm, bombardování civilistů apod.

Tehdejší politická situace, která vyústila ve válku, byla výrazně složitější. Jakékoliv krátký popis této války zákonitě vede k výrazným nepřesnostem.

Ho Chi Minh očekával, že po Druhé světové válce bude již Vietnam skutečně nezávislou svobodnou zemí. A také ve stejný den, v jaký Japonci kaitulovali, v Hanoji vyhlásil samostatný Vietnam. Viz zde. Francouzi toto ale odmítli akceptovat, vyslali vojska do Vietnamu se snahou si svojí kolonii udržet. De Gaulle si uvědomoval, že bez kolonií Francie přestane být velmocí.  Už v době Druhé světové války  ale výrazně stoupl význam Ho Chi Minha a tím o rozšíření komunistických idejí.

Velice rychle po válce došlo k dělení světa a západ, především Spojené státy, si uvědomovaly, že Asie (a nejen Asie) padá do spárů svazku Pekingu s Moskvou kterému aktivně sekundoval Ho Chi Minh.

Spojené státy na jednu stranu podporovaly rozpad koloniálního světa, ale současně se obávaly pádu zemí do komunistického světa. A tak ve výsledku, přestože byly zásadně proti udržení Vietnamu jako francouzské kolonie, Francii podporovaly dodávkami zbraní a v roce 1950 americké zbraně představovaly 80% vybavení francouzské armády. 

Ale to už se rozhořelo v plné síle osvobozenecké hnutí pod vedením Ho Chi Minha a vyústilo v rozhodující bitvu u Dien Bien Phu v roce 1954,  (Severní Vietnam), kterou Francouzi prohráli.  

Byla to napjatá doba, komunistické hnutí mimořádně expandovalo. Mao v Číně, Stalin a po něm Chruščov v SSSR, Korejská válka, Kubánská krize, Maďarsko, Egypt, Alžír, Střední Amerika, … Expanze vlivu Moskvy byla extrémní, byl strach, že se z velké části světa stane obrovská Severní Korea. K tomu se Vietnam snažila dostat pod svůj vliv i Čína.  Spojeným státům se podařilo udržet mimo přímý vliv Ho Chi Minha jih Vietnamu a na Ženevské konferenci, která následovala ihned po rozhodující bitvě s Francouzi, došlo k oficiálnímu rozdělení Vietnamu na sedmnácté rovnoběžce, podobně jako Koreje na prozápadní jih a komunistický sever.  Spojené státy nepodporovaly pokračování kolonialismu ani na jihu a současně nechtěly nechat další území pod komunistickou vládou. Ve sporu mezi Francouzi a VietMinhem zůstávali dlouho neutrální. Přímou angažovanost USA ale spustil otevřený příslib pomoci Sovětského svazu a Pekingu v boji proti Francii. 

Spojené státy pomohly dosadit na post premiéra, později prezidenta Jižního Vietnamu (Vietnamské republiky)  Ngô Đình Diệma, zapřisáhlého nacionalistu a antikomunistu. 

Přáli si, aby likvidoval přetrvávající snahy Francouzů udržet alespoň jižní Vietnam jako jejich vazala a současně byl kvalitní hrází proti komunistickému Severnímu Vietnamu (VDR). Ale Diemova hlavní starost byla likvidace osobních odpůrců a začal posty osazovat svými příbuznými.  Stal se skutečným diktátorem a ve výsledku logicky komunisté začali získávat na jihu větší a větší podporu. Peníze, které Američané do Vietnamu cpali, zůstávaly v kapsách kamarádů.  Diem odmítal rady Američanů a pouze od nich hrabal peníze. Za jeho vlády se upalovali buddhisté, došlo k řadě krvavých demonstrací. Na rozhodující místa v provinciích dosazoval katolické uprchlíky ze severu, kteří vůbec neutušili, jak to na jihu chodí.  Přes některá pozitiva, jako investice, stavba infrastruktury, se země stále zmítala v politických šarvátkách. Začal ztrácet podporu Američanů, kteří se ho chtěli nakonec zbavit. 

To vedlo k povstání a Diem skončil s kulkou v hlavě. Jenže pod Diemem byl jih alespoň trochu stabilní a Američané jeho konce začali brzy litovat. Jeho následovníci šli od puče k puči a země šla spíše z bláta do louže. Jih odmítal v Ženevě dohodnuté celonárodní volby za účelem sjednocení, protože věděl, že by komunisté vyhráli v celé zemi. Pád Diema akorát povzbudil sever. Američané vysílali do Vietnamu stále více vojáků a tím vlastně zjednodušili Vietcongu mobilizovat nové vojáky a proti nepříteli. Akorát tím byla posílena vláda v Hanoji. Protože cizinec jako nepřítel byl daleko více pochopitelný než Vietnamec pro Vietnamce. 

Američany stál Vietnam stále více a více peněz, ale hlavně si vozili domů vojáky v rakvích. Válka, kde jedna strana byla podporována USA a druhá SSSR a Čínou, nemohla mít vítěze. Celosvětové veřejné mínění, zvlášť co vešly ve známost excesy Američanů s napalmem a vraždění, vytvořilo tak obrovský tlak, že Američané se rozhodli i za situace, kdy sever se nevzdal snahy sjednotit Vietnam pod svůj vliv, v roce 1973 stáhnout vojáky z Vietnamu. Bylo pak už jenom otázkou času, kdy zavlaje nad Saigonem vlajka severu. (1975) 

Jihovietnamská armáda, přestože byla velmi dobře vybavená Američany, byla nefunkční, rozkradená, s desítkami, spíše stovkami tisíc dezertérů a po odchodu Američanů neměla šanci vzdorovat.  Komunistický Vietnam vůbec nebojoval proti prosperující a vzkvétající demokratické kapitalistické zemi na jihu, ale proti neskutečnému „bordelu“. Krásné obrázky ze Saigonu z této doby vůbec nedávají skutečný obraz o stavu země. Hlavně, severovietnamský voják vůbec nebojoval za komunismus. Ale za Vietnam.   

Sovětský tank T54 vjíždí do parku před prezidentským palácem v Saigonu 30.4.1975

Američané nepodchytili jednu základní věc. Že Ho Chi Minh byl především nacionalista, Vietnamec  s cílem nezávislého skutečně svobodného Vietnamu. A až teprve potom komunistou. Nikoli naopak.  Kdyby s ním Francouzi a následně Američané začali jednat jako Angličané v Indii nakonec začali jednat s Gándhím, nemusel se „strýček Ho“ tak přiklánět k Moskvě a Číně a Vietnam nemusel projít desítky let devastace.

Hlavně je důležité, že Vietnam se nezařadil po bok Severní Koreje a od poloviny devadesátých let začal budovat ekonomicky silnou zemi s volným trhem. 

Je důležité si uvědomit, že snaha, aby Asiaté měli stejnou mentalitu, chování, jako Evropané, Američané, vede k nezdaru, často tragédii. 

Je to historie hodně „komprimovaná“, ale základní představu dá. Kratší to opravdu už nejde. 

Doporučuji knihu Dějiny Vietnamu autorů Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková, Šimečková. Případně Vietnam 1945-1975 Max Hastings

Důsledek války, dotýkající se České republiky.  U nás, stejně jako ve východních zemích, žijí Severovietnamci, výsledek tehdejší splupráce komunistických zemí. Na západě to jsou Jihovietnamci, kteří utekli z  jihu po sjednocení pod severovietnamskou vlajkou. 

Pokud se vám příspěvek líbil, dejte LIKE, potěšíte, budu vědět, že jsem to nevypotil zbytečně.