Tramvaj v Hanoji
Romantika tramvají v Hanoji
Nepřipadá vám, že teprve tramvaje dělají některá města tím, čím jsou? San Francisco, Hong Kong, Porto, ale i stará Praha,.. A tím byla i stará Hanoj.
V Hanoji tramvaje jezdily 90 let. Devadesát let dělaly Hanoj Hanojí
Když byly v roce 1894 poprvé vypracovány plány na celoměstskou tramvajovou síť, úřady v Hanoji měly představu o dráze jako v Saigonu, tzn. na parní pohon. Než však došlo ke schvální projektu, pokrok v technologii umožnil vybudovat celý systém již jako nejmodernější elektrickou tramvaj s rozchodem 1000 mm. Celkově železniční tratě ve Vietnamu byly budovány jako úzkorozchodné z důvodu nižších nákladů, protože užší rozchod znamenal stavět i užší základ pod koleje.
V roce 1900 začala společnost Compagnie des tramways électriques d’Hanoï et extensions (CTEH) stavět trať a první dvě linky byly uvedeny do provozu již v listopadu 1901. To je pouhé čtyři roky po zprovoznění první elektrické dráhy v Praze, když neuvažujeme předchozí krátký zkušební úsek na Letné.
Linka 1 vedla z náměstí des Cocotiers terminus vedle jezera Petit lac (jezera Hoàn Kiếm) na jih k Bạch Mai a linka 2 na severovýchod do vesnice Giấy, poblíž dnešního trhu Bưởi. A v roce 1904 byly zahájeny práce na lince 3, která vedla na západ od jezera Petit lac k pagodě des Corbeaux (chrámu literatury) a poté zamířila na jihozápad k Thái Hà Ấp. Tato linka byla v roce 1914 rozšířena do Hà Đông a na trh Cầu Đơ v roce 1938. A nakonec stavba linky 4 začala v roce 1907, která prodlužovala linku 3 od des Cocotiers k pagodě des Corbeaux a poté se rozvětvila na západ k Pont du Papier (Cầu Giấy).
Provoz tramvajové sítě nebyl jednoduchý, společnost trpěla nepřetržitými finančními problémy až do roku 1927 kdy převzala stále více chátrající síť nová společnost Compagnie des tramways du Tonkin (Tonkin Tramway Company, CTT). Tato společnost tramvajovou síť zásadně zmodernizovala a začala jí i rozšiřovat.
Postavila další linku 5, která vedla z Yên Phụ podél Rudé řeky. Po jejím dokončení dosáhla tramvajová síť v Hanoji délky přibližně 30 km.
V roce 1952, na vrcholu první indočínské války, byla CTT přejmenována na Société des transports en commun de la région de Hanoï.
Ale doba se měnila, definitivní tečku za koloniální dobou udělala bitva u Dien Bien Phu a tak 1. června 1955 tato společnost ukončila provoz a veškerá trať, zařízení a kolejová vozidla byla převedena do nové Demokratické republiky Việt Nam.
Zatímco v Saigonu poslední tramvaj vyjela v roce 1957, Hanoj toto období překonala a tramvaje nadále jezdily ještě téměř 30 let i po získání nezávislosti. Dokonce došlo k dalšímu rozšíření sítě v roce 1968.
Ale Vietnam se velmi dlouho vzpamatovával z války a přes pokusy trať udržet přece jenom více chátrala, než se rekonstruovala. Na začátku 80. let trať, trolejové vedení a kolejová vozidla už byly v tak špatném stavu že provoz na lince 1 musel být v roce 1982 ukončen, následován zastavením dalších linek až do orku 1989 kdy vyjela tramvaj v Hanoji naposledy.
Po určitou dobu byly tramvaje nahrazeny trolejbusy, tehdy se východní Evropa zbavovala trolejbusů, a tak skončily v Hanoji. Včetně trolejbusů z Československa.
Ale tato doba netrvala dlouho a dopravu v Hanoji převzaly autobusy, pro které nevyžadují náročnou údržbu sítě.
Až se budete procházet Hanojí, zkuste si představit tramvaje s nárazníky ověšenými kluky a okolo pouze jízdní kola a rikšy. Bez skútrů, bez helem, bez troubení … pouze cinkot tramvají,…
Nepřipadá vám, že teprve tramvaje dělají některá města tím, čím jsou? San Francisco, Hong Kong, Porto, ale i stará Praha... A tím byla i stará Hanoj.
V Hanoji tramvaje jezdily 90 let. Devadesát let dělaly Hanoj Hanojí
Když byly v roce 1894 poprvé vypracovány plány na celoměstskou tramvajovou síť, úřady v Hanoji měly představu o dráze jako v Saigonu, tzn. na parní pohon. Než však došlo ke schvální projektu, pokrok v technologii umožnil vybudovat celý systém již jako nejmodernější elektrickou tramvaj s rozchodem 1000 mm. Celkově však byly železniční tratě ve Vietnamu budovány jako úzkorozchodné z důvodu nižších nákladů, protože užší rozchod znamenal stavět i užší základ pod koleje.
V roce 1900 začala společnost Compagnie des tramways électriques d’Hanoï et extensions (CTEH) stavět trať a první dvě linky byly uvedeny do provozu již v listopadu 1901. To je pouhé čtyři roky po zprovoznění první elektrické dráhy v Praze, když neuvažujeme předchozí krátký zkušební úsek na Letné.
Linka 1 vedla z náměstí des Cocotiers terminus vedle jezera Petit lac (jezera Hoàn Kiếm) na jih k Bạch Mai a linka 2 na severovýchod do vesnice Giấy, poblíž dnešního trhu Bưởi. A v roce 1904 byly zahájeny práce na lince 3, která vedla na západ od jezera Petit lac k pagodě des Corbeaux (chrámu literatury) a poté zamířila na jihozápad k Thái Hà Ấp. Tato linka byla v roce 1914 rozšířena do Hà Đông a na trh Cầu Đơ v roce 1938. A nakonec stavba linky 4 začala v roce 1907, která prodlužovala linku 3 od des Cocotiers k pagodě des Corbeaux a poté se rozvětvila na západ k Pont du Papier (Cầu Giấy).
Provoz tramvajové sítě nebyl jednoduchý, společnost trpěla nepřetržitými finančními problémy až do roku 1927, kdy stále více chátrající síť převzala nová společnost Compagnie des tramways du Tonkin (Tonkin Tramway Company, CTT). Tato společnost tramvajovou síť zásadně zmodernizovala a začala ji i rozšiřovat.
Postavila další linku 5, která vedla z Yên Phụ podél Rudé řeky. Po jejím dokončení dosáhla tramvajová síť v Hanoji délky přibližně 30 km.
V roce 1952, na vrcholu první indočínské války, byla CTT přejmenována na Société des transports en commun de la région de Hanoï.
Ale doba se měnila, definitivní tečku za koloniální dobou udělala bitva u Dien Bien Phu, a tak 1. června 1955 tato společnost ukončila provoz a veškerá trať, zařízení a kolejová vozidla byla převedena na novou Demokratickou republiku Việt Nam.
Zatímco v Saigonu vyjela poslední tramvaj v roce 1957, Hanoj toto období překonala a tramvaje nadále jezdily ještě téměř 30 let i po získání nezávislosti. Dokonce došlo k dalšímu rozšíření sítě v roce 1968.
Ale Vietnam se velmi dlouho vzpamatovával z války a přes pokusy ji udržet trať přece jen více chátrala, než se rekonstruovala. Na začátku 80. let trať byly trolejové vedení a kolejová vozidla už v tak špatném stavu, že provoz na lince 1 musel být v roce 1982 ukončen. Po něm následovalo zastavení dalších linek, až do roku 1989 - kdy vyjela tramvaj v Hanoji naposledy.
Po určitou dobu byly tramvaje nahrazeny trolejbusy, jichž se tehdy východní Evropa zbavovala, a tak skončily v Hanoji. Včetně trolejbusů z Československa.
Ale tato doba netrvala dlouho a dopravu v Hanoji převzaly autobusy, které nevyžadují náročnou údržbu sítě.
Až se budete procházet Hanojí, zkuste si představit tramvaje s nárazníky ověšenými kluky a okolo pouze jízdní kola a rikšy. Bez skútrů, bez helem, bez troubení - pouze cinkot tramvají…
Zdroje:
Tramvaj v Saigonu zde
Tramvaj v Hanoji zde
Pokud vás to zaujalo klikněte na like, potěšíte, že jsem to nepsal jenom pro sebe.
