Vietnam je známý svými „královstvími. Soustředěnou výrobou, produktem, v jenom místě. Už jsem narazil na kokosové království, království kávy, ananasů, cukrové třtiny, keramické, kamenické, sochařské, okurkové, skořicové království, království dýh, pohřebních uren,…

A při cestě na motorce z národního  parku Pu Luong ve směru na Hanoi, jsem narazil na království jídelních hůlek. Všude boudy, „továrny“, kde se vyráběly hůlky. Vždy mne fascinuje vidět jakoukoliv výrobu. A nyní, když v ruce držím hůlky, vidím ty stroje, ty ženy, vidím život, ne mrtvé hůlky,.. nástroj

Zastávka byla skutečně zajímavá. Výrobu mohu popsat asi takto.

Auta navozí dlouhé čerstvé bambusové stvoly, délky okolo 5-6 ti metrů, k boudě.

Ty se na pak řežou na přibližnou délku pokosovou pilou tak, že se současně vyřezávají kolínka. Zručnost řezače je famózní. Jakou obrovskou rychlostí vyřezává kolínka a bambus řeže na trubky délky hůlek. Nechápu, že si při tom neuřízne ruce. Možná, že tu a tam ano, ale mají vždy připraveného  řezače nového.

Toto je práce výhradně mužská, pak už ale převládají ženy. 

Ženy ručně mačetou sekají  bambusové trubky na polovinu, případně na třetinu.

Následně ženy nasekané půlky vkládají do primitivního stroje, ze kterého válec vždy kus uštípne a protlačí  průvlakem, na jehož výstupu jsou hůlky. Oni bambus postupně přitlačují do lisu, po protlačení vypadne jedna hůlka. Pak bambus posunou a protlačí druhou,.. atd.  Musí dávat obrovský pozor, aby jim válec nevzal sebou i prsty a neudělal z nich náhodou také hůlku. Stroj má různé řemenice, samozřejmě nic není kryté, asi se tu a tam také nějaká holka do řemene zamotá.

Následný krok je zařezávání hůlek na přesnou délku. Tato práce je poměrně jednoduchá,

Jenže hůlky mají sice přibližný kruhový průměr, ale vlají z nich třísky, je potřeba je ohladit. Nebrousí se ale vkládají do třesacího stroje, kde se hůlky o sebe třou a tím se ohladí. Samozřejmě nejsou perfektně hladké ale stačí to.

Někdy se při štípání na poloviny bambus ještě třídí, hůlky ze spodní části bambusových stvolů mají jinou kvalitu jako z horní. Již jsem nezvládl pochopit, ze které jsou ale lepší a hlavně čím jsou lepší.

Pak následuje sušení, kde se topí bambusovými kolínky.

Výsledkem jsou hůlky stejného průměru po celé délce, většinou pro jednorázové použití, poměrně hrubé. Bambusové hůlky jsou považovány za méně kvalitní jako hůlky dřevěné.  Hůlky se ještě suší a případně na balicím stroji balí. Tato hůlky jsou ve většině fastfoodech, jednorázové hůlky. Nepoužívají se v luxusních restauracích, kde jsou hůlky krásně hlazené, dřevěné.

Odpad při protahování průvlakem se stále kropí a prodává do papíren.

Fascinovalo mne velmi vysoké tempo s jakými všichni pracovali. Všechny řemeny, pily, sekací stroje nijak nekryté, riziko úrazu je extrémně vysoké.

U celé výroby bylo hodně lidí. Dnes paradoxně  jeden z největších výrobců hůlek na světě  jsou Spojené státy, které z velké části zásobují Čínu. Nejenom, že hůlky z dobrého dřeva jsou lepší jak bambusové, ale plným zautomatizováním výroby je tato levnější nežli zdejší i když velmi špatně placená práce. 

A nyní si zkuste představit tuto výrobu u nás:

Budova, oplocení, voda, elektřina, odpad,  parkovací místa, toalety, registrace daní z příjmu právnických osob, registrace DPH, silniční daň, smlouva o odpadech, účetnictví, požární školení, školení řidičů. bezpečnostní zabezpečení, agenda mzdy, pracovní smlouvy, .......pak se nedivme, že po otevření se světovému trhu Čína a Vietnam mají 8% roční přírůstek HDP. 

Pokud se vám příspěvek líbil, klikněte na Like, potěšíte.