Psi ve Vietnamu
Psy mám velmi rád, pes je opravdu nejlepší přítel člověka. Proto mně je ve Vietnamu někdy smutno.
Očkování, vzteklina
Vzteklina se samozřejmě vyskytuje ve Vietnamu, stejně jako v Evropě.
Ale Vietnamci stejně jako my jí nechtějí dostat. Dnes jsou psi překvapivě ve velké míře očkováni. Po vesnicích chodí „očkovači“ a za poměrně malý peníz psy očkují. Nikdy jsem neměl problém. Neštěkají, nekoušou, jsou daleko milejší než většina psů u nás. Takže pravděpodobnost problému je zcela nepatrná, zvlášť ve srovnání třeba s dopravním problémem. Poslední tragický případ vztekliny u českého turisty je z roku 1988. To se navíc ve Vietnamu ještě neočkovalo.
Na vesnicích psi jsou, někde skoro u každého obydlí. Především jako psi hlídací. Samozřejmě nemají žádné obojky, známky, čipy. Živí se nejvíce tím, co doma sami najdou, někdy dostanou misku suché rýže. Obvykle nemají jméno, je to prostě Pes. Jsou ale velice milí, žádní útoční psi. V této souvislosti vždy uvažuji, jak vlastně hlídají. Protože na člověka nezaútočí. Vietnamci se se psy nemazlí, prostě si jich nevšímají. Pokud ano, tak aby je odkopli, uhodili, plácli. Nikdy je nepohladí, a ani to nejde. Pokud se snažíme psa ale i kočku pohladit, ucukne, nečeká pohlazení ale ránu.
Neviděl jsem, že by je nějak využívali, ani prakticky (jako třeba indiáni na utírání rukou) Psi ve městech se začínají objevovat, ale skutečně velmi málo. Rarita je vidět psa na vodítku. Zde je ale chování ke zvířatům už jiné, podobné jako u nás, jsou to mazlíčci.
Významnému omezení šíření nákazy napomohli sami Vietnamci. I bez očkování. Stejně jako u nás největším nebezpečím jsou divoká zvířata. Ale ve Vietnamu mimo národní parky už prakticky neexistují savci. Vietnamci už všechno snědli. Opic je ve Vietnamu velice málo, výjimečně cibetka, netopýr. Divokých psů a koček je také minimum. U nás je divokých přenašečů vztekliny výrazně více.
Nebezpečí pokousání
Nejenom že jsou většinou očkování, pokousání je velmi málo pravděpodobně. I když psi na vás mohou štěkat, sledovat vás, jak se otočíte a pohrozíte jim, spolehlivě utečou, couvnou, mají obrovský strach. Zvlášť když máte něco v ruce, stačí foťák. A kdybyste se sehnuli pro klacek, utečou za hory. Jejich vztah k člověku je diametrálně rozdílný proti Evropě.
Četli jste knížku Volání divočiny od Jacka Londona? Každého psa vždy nejprve rozdráždili a pak strašně zmlátili. Pes poznal, že člověk je vždy silnější. Vždy. A ve Vietnamu nezachází se psy v rukavičkách. Psi se člověka bojí. Toto není k diskuzi. Byla to metoda, která fungovala. Používala se stovky let a kdyby nefungovala, nepoužívali by jí.
Ano, doma se psi k člověku i lísají, je to cesta jak dostat alespoň nějaké odpadky k jídlu. Neboli, na rozdíl od České republiky se ve Vietnamu psů nebojím.
Jedení psů
Je pravda, pes jako potrava je ve Vietnamu časté, v některých oblastech běžné.
Vietnam je jiná část světa. Kdybychom se ve Vietnamu narodili my sami, jsme stejní. Jiná země jiný mrav. Zkuste sníst v Americe králíčka. Nebo v Indii krávu. A zase jiná situace bude u Židů nebo Arabů. Uvědomili jste si někdy, že my třeba jíme překrásné bažanty?
Předně si musíme uvědomit, že Vietnamci pokud mají psa u domu, jej nikdy nesní. Je potřeba zásadně odlišit psa na jídlo od domácího miláčka. Navíc Vietnamec sní vše co má čtyři nohy, snad jedině mimo stolu a židle.
Je ale bohužel smutnou pravdou, že si Vietnamci psy hodně mezi sebou kradou a pak je sní. Další věc, která nám Evropanům vadí ještě výrazně více jako vlastní jedení psů, je jejich chování ke zvířatům. Vietnamci se zvířaty nesoucítí, zacházejí s nimi velmi hrubě. Na trhu bez problémů živé huse zlomí křídlo, nohu, psa při zabíjení mlátí. Ptáčky často škubají živé.
Já jsem toto velmi silně kritizoval při diskuzi s jednou Vietnamkou. Ona mne ale zcela uzemnila otázkou: A co ten VÁŠ Orange Agent? (dioxiny rozprášené Američany které způsobily, že se dodnes se rodí ve Vietnamu zmrzačení lidé) Jestliže pominu impertinentní slovo „váš“ (asi také můj), je potřeba si uvědomit, že lidé, bez ohledu kde na světě, v určité situaci, v daném prostředí a pod daným vlivem se chovají strašně. .
Pro nás to znamená Vietnamce neodsuzovat, nevyvyšovat se, respektovat je, ale snažit se na ně působit tak, aby si něco převzali i z moderní kultury. Také neodsuzujeme naše předky, chovali se podobně.
V současné době se ale již ve Vietnamu vyskytují skupiny, které se snaží postavit jedení psů mimo zákon. Stejně jako chování medvědů pro žluč.
Po roce 2020 začal ve Vietnamu boom se psy chovanými skutečně pro zábavu, jako mazlíčci. A absolutní většině to jsou malá plemena.
Další zajímavost: Jídlo ve Vietnamu
