Tento článek není z Vietnamu ale o Vietnamcích v Čechách

Proč zcela zbytečně díky některým policistům ztrácíme důvěru v naší policii?

Před 30 lety jsem procházel okolo zamřížovaných klecí k výslechu Státní bezpečností. V nedávné době jsem si toto zopakoval. Procházel jsem téměř stejnou chodbou okolo téměř stejných klecí. Pouze mne nevedl příslušník VB ani STB, ale člen vážené Cizinecké policie. Nebyl jsem tentokrát zadržen já, ale paní, Vietnamka, která navštívila Českou republiku jako tisíce jiných turistů.

Zákon porušila tím, že poslechla mé rady a cestovních kanceláří, aby nechala cestovní pas raději bezpečně v hotelu nebo u mne doma, protože ve středu města je mnoho kapesních zlodějů.

Avšak jak jsem později zjistil, hlavní její provinění bylo, že je vietnamské státní příslušnosti. Jedná se o váženou osobu, která se podílí na distribuci pomoci velmi chudým oblastem v Asii, hlavně pomoci školám za přispění i občanů ČR.

Ano, policie musí zjišťovat nelegální osoby v ČR. Je to jejich práce a snad proto paní měla pas mít u sebe. Avšak v takových případech v žádných evropských metropolích toto není problém. Pokud policie v těchto případech má oprávněné podezření, dojede s příslušnou osobou do hotelu (záměrně ji nenazývám zadrženou), kde si ověří doklady. Případně ji odvezou i na služebnu, kde totožnost ověří. Jestliže je vše v pořádku, omluví se, že provádějí nutnou práci, osobu odvezou zpět, případně jí sdělí, jak se dopraví zpět sama.

Vše začalo na Václavském náměstí "zátahem" cizinecké policie zaměřené především na "barevné".

Protože paní doklady neměla, předložil jsem svoje. Byl jsem připraven i pro její doklady okamžitě dojet. Já jsem však policii nezajímal, ani si nezapsali moje údaje. Měli „oběť“. A mohli vykázat činnost. Tak vykazovali.

Následovala okamžitě osobní prohlídka paní na veřejnosti, na Václavském náměstí s odebráním všeho, co měla u sebe. Nenechali jí ani papírek 1x4 cm s mým telefonním číslem, jediným spojením s někým, kdo jí může pomoci, s kým se domluví (Upozorňuji, že paní nekladla nejmenší odpor, pouze a jenom vyjeveně koukala, co se děje). Okamžitě mne napadlo, že jí tedy napíši telefonní číslo na ruku. Ale co kdyby jí ruku pro jistotu usekli?Kdyby si číslo zapsala do hlavy nenapadlo mne ani pomyslet. Mimochodem je to pouze ukázka na jednoduché provádění cvičených příkazů bez vlastní úvahy: Odebrat vše co má u sebe! Cizinecká policie, mimo jiných "předností", se vyznačuje totální neznalostí anglického jazyka. Neznalostí jakéhokoliv cizího jazyka.

Okamžitě jsem odjel pro její doklady, které jsem měl přinést na oddělení Cizinecké policie v Karlíně, a to jsem také ihned udělal. Naivně jsem si myslel, že tím bude vše vyřízeno.

Doklady jsem odevzdal u „dozorčího vchodu“. Policie mi však odmítla vydat jakýkoliv doklad o převzetí pasu s "odůvodněním", že doklad není můj !! Již za tento přestupek by si policie měla vystavit pokutu především sobě.

Od tohoto okamžiku jsem nevěděl, kde paní je, kde jsou její doklady, kdo je má, jak dlouho toto vše potrvá. Později jsem zjistil, že auto s paní čeká na Václavském náměstí, až bude „odchyceno“ více lidí, až bude plné.

Řadu hodin čekání u "dozorčí" jsem si zpříjemňoval pozorováním jejích eskamotérských kousků, jak virtuózně klackem ovládá přes mříže zámek dveří, aby nemusela mříže odemykat . Nazval jsem ji paní "bidelnicí". A také prohlídkou fascinujících obrazců ze závěsů černých pavučin visících v poměrně dobře zrekonstruované vstupní hale. Pavučiny nikdo nevysmýčí, protože asi není možné, na rozdíl od rekonstrukce celé haly, na smýčení pavučin vypsat státní zakázku a vlastní iniciativa zaměstnanců se zaměřuje spíše na vytváření vlastního ega především vůči Ukrajincům a Vietnamcům. Nikoli na to, aby někdo vzal koště a pavučiny smetl.

Nakonec po několika hodinách mne u paní „bidelnice“ vyzvedl uniformovaný policista a odvedl okolo výše zmíněných klecí k paní. Ulevilo se mi, když jsem spatřil i její pas, který naštěstí nikdo nezašantročil, protože jsem neměl doklad o jeho předání.

Uvítali mne zajímavou poznámkou, proč se Vietnamka neučí česky, ale anglicky. Že musí znát naše zákony, že neznalost zákona neomlouvá. Při jejich jazykové impotenci toto prohlášení působilo groteskně. Policistů jsem napočítal asi 15, anglicky neuměl skutečně nikdo. Následovala velice komická diskuze z úst policistů, např. že oni, když jsou ve Vietnamu, také musí znát jejich zákony a že je to „tam“ daleko horší. Jenom jsem se pousmál, protože na rozdíl od nich já jsem ve Vietnamu byl a jejich vztah k cizincům dobře znám.

Myslel jsem, že chtějí, abych jí tlumočil jejich omluvu, vysvětlení, případně přeložil nějaké dotazy, proč například jí brali otisky prstů atd. Nebylo tomu tak. S ní se nikdo nebavil, ani jí neinformoval. Asi proto, že policie není cvičena v posunkové řeči a jazyková gramotnost není na cizinecké policii podmínkou.

Hlavní důvod, proč mne zavolali, byl zcela jiný. Abych paní „vykoupil“. Neboli zaplatil pokutu a pak ji prý ihned pustí. Od ní pokutu však nechtěli. Logicky, jak jí také o peníze říci? Po chvíli smlouvání slevili z 1000,-- Kč na 500,-- Kč a já jsem pokutu zaplatil. 500,-- Kč je prý nejnižší možná pokuta. Na dotaz, jakého ještě menšího přestupku se mohla dopustit, aby dostala rovnou pokutu ve výši pouze 500,-- Kč a ne 1000,-- Kč, policista odpověděl mlčením. Nakonec co také na to řici?

Jak je vůbec možné, že se o poplatku smlouvá? Doklad prý přinesou. Za další půl hodiny mi však policista sdělil, že mi doklad nedá s odůvodněním, že já jsem přestupek nespáchal, a proto doklad nemohu dostat. Opět zcela zásadní porušení zákona, protože já jsem se zavázal při pozvání paní za ni všechny závazky platit a doklad o zaplacení musí dostat logicky vždy pouze ten, od koho policie peníze převzala.

O tom, že by následovala omluva nebo vysvětlení, že dělají svoji práci, přání příjemného pobytu nebo alespoň informace kam jí odvezli, jak se dostane domů, je z říše snů. Smůlu měli ti zadržení, kteří neměli nikoho, kdo by jim pomohl. Po ověření totožnosti byli paní „bidelnicí“ propuštěni do temné noci pro ně na zcela neznámém místě ve velkoměstě.

Na závěr můj názor: Cizinecká policie se skládá z mladíků nedotčených psychologickým výcvikem, kteří si zvedají svoje ego především na lidech z ekonomicky slabých států jako je Vietnam, Ukrajina, Rusko. Příčina jejich chování není v penězích. A vysmýčit pavučiny je záležitostí půl hodiny ochotného zaměstnance. To nenapadlo ani paní „bidelnici“ za dlouhých nočních služeb? A co pan nejvyšší? Ten asi přijíždí autem a vchod pro pěší roky neviděl.

Když jsem tento příběh tlumočil zde žijícím cizincům, jenom poznamenali, že nad takovou banalitou se oni ani nepozastavují. Zážitky s vyřizováním pobytu nebo pracovních povolení jsou zcela v jiných rovinách. Jenomže oni mlčí. Ale já nechci mlčet, záleží mně na České republice. Rád bych, kdyby tento příběh byl dílem několika hloupých jednotlivců. Zatím to ale vypadá spíše na systémové chyby.