Operace Babylift
…..je duben roku 1975. Nad Saigonem se na obloze otřáslo obrovské vojenské nákladní letadlo. Uvnitř kabiny byla vyděšená batolata a starší děti připoutané bezpečnostními pásy na lavicích podél stěn trupu. Ve středu byly vyrovnané řady dlouhých lepenkových krabic, z nichž každá obsahovala tři kojence. Přes řadu krabic se táhl dlouhý popruh, který je zajišťoval proti posunutí. Nad nimi se muži a ženy padající únavou a sami zmítáni strašným strachem snažili utišit obrovský, neutuchající, všude se rozléhající pláč. Další let operace Babylift odstartoval. Jeho náklad osiřelých dětí nyní zanechal válkou zničený Vietnam na cestě k novým životům ve vzdálené zemi……
a na konci měsíce rachotící tank sovětské výroby T-54 proráží bránu prezidentského paláce v Saigonu.
Saigon je dobyt
Oprostím se od politiky, od názoru, co je správné. Faktem je, že zde byli vítězové a poražení, lidé měli o budoucnosti Vietnamu různou představu a za tu bojovali. Dva roky před tímto dnem již Američané z konfliktu vycouvali, a to i s vědomím, že dohoda o příměří z 12. dubna 1975 nebude dodržena. Současně je ale nutné si korektně připustit, že jih zase neakceptoval předem dohodnuté společné volby, protože věděl, že by prohrál. Válka začala jako občanská a jako občanská se také blížila k závěru.
Již od začátku roku 1975 bylo zřejmé, že jde skutečně do tuhého. Poslední měsíc před pádem Saigonu se situace rapidně zhoršovala. Jižní Vietnam se hroutil, všude vládl chaos, provincie padaly jedna za druhou jako domino do rukou Vietkongu. Přestaly fungovat peníze, začal boj o jídlo, každý myslel jenom na přežití a nevěděl, co ho v příštích měsících, dnech, hodinách čeká. Protože celá válka byla velice krutá, mezi všemi, kteří podporovali vládu jižního Vietnamu, zavládl obrovský strach z odplaty. Zem byla jedna obrovská hrůza, obrovský strach.
Na konci března 1975 padlo druhé největší město jižního Vietnamu, Da Nang. V polovině dubna byl již Saigon celý obklíčen. Většina cizinců uprchla, většina ambasád byla uzavřena, ve městě ale bylo stále několik tisíc amerických vládních úředníků a soukromých občanů.
Ulice Saigonu se zaplnily zpanikařenými Vietnamci, kteří hledali možnost k útěku ze země. Dokud nebylo zničeno letiště v Saigonu, z jeho ranvejí se těžce zvedalo jedno přeplněné letadlo za druhým. Vrtulníky odlétaly na letadlové lodě plné lidí a když už na jejich palubách nebylo místo k přistání, byly shazovány do moře, aby uvolnily místo dalším. Zemi zachvátila panika.
A v této době byl také spuštěn projekt na záchranu dětí. Po dlouholeté válce byla na jihu spousta sirotků. Děti se ale samy zachraňovat nemohly a bylo zřejmé, že v této době boje každého sám za sebe se těžko někdo bude starat o bezprizorní děti.
A tak prezident Gerald Ford dne 3. dubna oznámil spuštění operace Babylift s cílem dopravit do USA z jižního Vietnamu sirotky, produkt strašné války. Bylo plánováno třicet letů k evakuaci kojenců a dětí.
Celá akce však začala velice tragicky. Již čtvrtého dubna vzlétl ze saigonského letiště obří vojenský dopravní letoun C-5 Galaxy, tehdy největší letoun na světě, s cílem vojenská základna Clark AB na Filipínách. Odtud měly být děti rozděleny k adopci do USA a Austrálie.
Na horní palubě byly namontovány sedačky, ve spodním nákladovém prostoru ale panoval zmatek, na zemi bylo v krabicích 120 dětí a několik dospělých se tlačilo na sedačkách u stěn.
Ve výšce asi 7 tisíc metrů se najednou letadlem ozvala ohlušující rána následovaná rachotem z nastalé dekomprese. V boku letadla se objevil obrovský otvor po utržených dveřích nákladového prostoru. Bylo to vojenské nákladní letadlo, proto bylo k dispozici pouze několik přenosných kyslíkových přístrojů, které se snažil personál letadla postupně přikládat na ústa jednotlivých dětí. Letadlo bylo prakticky neovladatelné, dva ze čtyř hydraulických obvodů byly vyřazeny z provozu. Přesto se ale pilotům podařilo letoun otočit zpět na saigonské letiště. Tam již ale nedoletěl. V poslední zatáčce se letadlo rozlomilo na čtyři kusy a dopadlo do rýžových polí. Tragédii nepřežila skoro polovina z 320 cestujících, z toho většina bohužel kojenci nacházející se v spodním nákladovém prostoru. Příčinou tohoto neštěstí paradoxně nebyla nepřátelská raketa nebo sabotáž, ale vadný zámek nákladových vrat.
Na letišti Tan Son Nhut ale nebyl čas truchlit, protože pád Saigonu se nezadržitelně blížil. Na ranveji již stála naložená další letadla Boeing 747 a během následujících 24 hodin po havárii evakuovaly dalších 1200 dětí, včetně 40 přeživších dětí ze zříceného letadla C-5 Galaxy.
Už dostat děti na letiště byl vzhledem k rostoucí panice v ulicích heroický čin. Pro posádky letadel, zaměstnance agentur a dobrovolníky, kteří děti doprovázeli, byla ale doprava dětí do Saigonu a nastupování do letadel jen začátkem. Zajistit takovou akci je obrovský výkon i v dobách míru, a zde se vše navíc odehrávalo ve vrcholících okamžicích boje o Saigon.
Rozruch při nakládání a přepravě dětí je často nedovolil ani včas nakrmit. Pro dobrovolníky to muselo být neuvěřitelně stresující, neboť nasazovali životy ve snaze nakrmit a uklidnit stovky současně plačících dětí v malém prostoru.
Ze zápisků --- Zjistila jsem, že dokážu nakrmit všechny tři děti v krabici současně tak, když každé otočím na jednu stranu a opřu láhev o rameno druhého. Problém byl, že některé vysály lahev během několika minut, zatímco jiné potřebovaly více pomoci. Nebo jsem jedno děťátko měla na svých zkřížených nohách, ramenem mu držela lahev a v rukou další lahve, kterými jsme se snažila krmit další dvě děti,…
Poslední let se uskutečnil 25. dubna, pět dní před pádem Saigonu. Informace o počtech a i posledním letu se hodně liší, jsou mezi 2500 až 4000 dětmi. Důvod je ten, jaké lety se počítaly do Babylift a jaké ne. Paralelně s touto operací totiž probíhala druhá operace New Life, která evakuovala přibližně 50 000 Vietnamců během 375 letů. Hlavní středisko pro uprchlíky bylo na Filipínách a na ostrově Guam, na kterém se nakonec sešlo 112 000 uprchlíků včetně těch, kteří opustili zemi na lodích. Jednalo se především o Vietnamce, kteří pracovali pro americké agentury a jejich rodiny a měli logicky obavu, co se s nimi stane. Jiní se snažili uprchnout, protože nechtěli žít v komunistickém systému. Logicky, protože nebezpečí, že se z Vietnamu stane druhá Severní Korea bylo víc než reálné. Dále se jednalo o vietnamské manželky amerických armádních důstojníků a jejich děti,
Při příletu 
Děti byly přepraveny do zemí, které se vzpamatovávaly z traumat z vietnamské války a chtěly na ni zapomenout. Dostalo se jim obrovského přivítání, tato akce jim válku zase připomněla. Někeré děti trpěly vážnými nemocemi a musely být nejprve umístěny do nemocnic.
Kontroverze
Adopce dětí však byla doprovázena značnou kontroverzí. Došlo k poměrně medializované debatě o tom, zda se dětem daří lépe ve Spojených státech nebo v zemi jejich narození. Kritika a nepřátelství pocházelo z obou konců amerického politického spektra.
Objevovaly se názory, že odebrání dětí z vlasti a zbavení je jejich kultury bylo americkým kulturním barbarstvím. Někteří lidé trvali na tom, že by se o děti mohl postarat Vietnam, kdyby byly ponechány tam. Jiným vadila transracialální adopce. V televizi se navíc začalo diskutovat o tom, proč lidé nepřijímají afroamerické děti čekající na adopci přímo v USA. Další diskuse byly o tom, do jaké míry byly děti sirotky. Panovaly názory, že mnoho jich bylo odebráno rodičům proti jejich vůli a jiné poslali rodiče sami, obětovali svoji lásku, aby měly lepší život a rodiče je uchránili odplaty. Vzhledem k situaci je pravděpodobné, že došlo k řadě chyb, omylů a excesů, ať úmyslných nebo neúmyslných.
Také se diskutovalo o tom, proč se místo dětí nezachraňovali více dospělí lidé, kterým přímo hrozila smrt. A také ty, kterým se nepodařilo Vietnam opustit, často smrt dostihla. Byli to všichni úředníci, kteří pracovali pro Američany, dodavatelé služeb, ale i všichni důstojníci Jihovietnamské armády.
Faktem zůstává, že to byl strašný výsledek bratrovražedné války a současně skutečně heroický čin.
Na závěr
Období po pádu Saigonu bylo pro bývalé podporovatele saigonské vlády velice těžké. Současně je až neskutečné, jak se z toho Vietnam dostal, jak nezvolil cestu Severní Koreje a dnes z původních ideí komunismu zůstal jenom název. Vietnam má našlápnuto se stát dalším Taiwanem či Jižní Koreou. Ostatně tyto země mají za sebou také temnou minulost.
Lidé zapojeni do Babylift si sami a dobrovolně vzali do svých srdcí kojence a malé děti, které se staly oběťmi finále války ve Vietnamu. Tito lidé riskovali svoje životy, aby dětem zajistili šťastné domovy. Všichni si zaslouží obrovskou úctu a obdiv.
