Sedíme doma v karanténě, a nejen, že nemůžeme cestovat, ale ani vystrčit nos. Tak jak řekl český genius Karel Čapek. Když už jsme zavření s chřipkou, tak ať nemarodíme „zbytečně“ a vezměme si dobrou knížku.   Nebylo vždy jednoduché být ve Vietnamu cizincem. 

 

Vesnice My Lai je obrovská černá skvrna na Američanech. Ale opravdu jenom na Američanech?

Pro ty, kteří nikdy ještě o této vesnici neslyšeli, tak je to jeden z nejznámějších, a hlavně nejvíce popularizovaných akcí z Vietnamské války, kdy američtí vojáci brutálně vyvraždili vesnici včetně žen a dětí.

Na úvod: Je jednoduché odsoudit, ale daleko těžší pochopit.  

Není účelem tohoto příspěvku omluvit. Je to neomluvitelné, neodpustitelné. Ale snažit se alespoň pochopit.  To je ale velmi obtížné. Sedíme bezpečně u televize, nebojíme se, že za keři okolo nás je někdo, kdo se nás snaží zapíchnout, umlátit, umučit, zabít,.. 

Válka ve Vietnamu byla vlastně poslední válka v historii, kde každý, i armáda demokratického právního státu, cílila hromadně aktivity proti všem, bez ohledu na civilisty, děti, ženy,.. s účelem zabít.

Bylo to samozřejmě dáno především prostředím. Vietnamští vojáci neměli uniformy, nebylo je možné rozlišit od civilistů. Vesničané, už jenom aby přežili, podporovali Viet kong. K tomu Američan, nepřítel, byl jasně identifikovatelný a propagandou představený jako okupant, který chce, stejně jako Francouzi, pokračovat v útlaku Vietnamu.  Američané bojovali proti komunismu, zatímco Vietnamci bojovali za svobodu.  (Zkorumpovaná diktátorská jihovietnamská vláda také nebyl ráj na zemi)  

Prostě cizinec se stal nepřítelem. A zde se razilo pravidlo, nejlepší nepřítel je mrtvý nepřítel. Vietnamci neměli techniku jako Američané. Tak používali jiné metody. Jámy jako na tygry s bodci, hady přivázané na větvích ve výši očí, skryté sršní úly, otrávenou vodu, pasti s výbušninami, všude miny,.. K tomu džungle se všemi nástrahami, nemoci, … Vietnamská válka bylo skutečné peklo. Pokud brali zajatce, tak jenom aby získali informace a pak,.. 

Američtí vojáci byli vyděšení k smrti. Nikomu nemohli věřit.  K tomu dostávali informace o svých zabitých, umučených kamarádech.  Američan, kdyby se ocitl sám v džungli, ve vesnici, se nemohl schovat. Čekala ho jenom a jenom smrt. 

Nejhorší je, když takto vystresované vojáky dostane na povel psychopat. A to se právě v My Lai stalo.

V březnu roku 1968 Američané dostali informaci, že My Lai je kompletně Viet kongu.  Rota Charlie vedená 1 četou vpadla do vesnice a poručík Villiam Calley nařídil střelbu. Do všech, bez výjimky.  Dlouhodobá frustrace najednou dostala volný průchod a v horkém vlhku džungle se změnila v šílené násilí. Pár vojáků, kteří se pokoušeli masakru zabránit, později vypovídali, že viděli strašné věci. Čtyřletý chlapec nechápavě kouká na ránu po kulce ve své ruce, než ho dávka ze samopalu  M16 odhodí. Znásilňování, vraždění, mučení, zohavování. Komu se podařilo utéct z vesnice, ten byl zastřelen ostatními rotami.  Vojáci se z obrovského strachu najednou dostali na vrchol, najednou byli ti mocní, co mohou vše. 

Nastal skutečný masakr. Ten skončil teprve, až přiletěla helikoptéra a pilot viděl, co se děje a varovnými výstřely nakonec tuto hrůzu zastavil.

Že se to pokusila americká armáda, americká vláda ututlat, lze také pochopit. Byl by to největší úder, navíc do zad a poškodil samozřejmě celou armádu, celé Spojené státy vinou těchto idiotů. Poškodil by americký boj za demokracii.

K tomu ale stejně došlo a celý incident se na povrch dostal a chytla se toho media. 

Nakonec My Lai spolu s pozdější ikonickou fotografií Nicka Uteho přispěl k ukončení války.  Přestože se Vietnamská válka prezentuje jako vítězství Vietnamu nad Američany, víme, že Američané pod tlakem veřejnosti nakonec z Vietnamu odešli. Už se moc neprezentuje, že válka ještě pokračovala jako čistě občanská a skončila obsazením Saigonu Viet Kongem. 

My Lai nebyla jenom jedna. Byl desítky podobných, ale tato je nejznámější, protože vše nakonec vyplavalo na povrch. 

Co je ale důležité. Z Vietnamu, stejně jako z velké části světa, se nestala obrovská Severní Korea a tehdy toto nebezpečí skutečně existovalo. Vietnam se dnes posouvá  vpřed skutečně mílovými kroky. 

 

Já někdy paradoxně omlouvám i německé dozorce v koncentračních táborech. Tam nebyli vybírání primárně gauneři. Tam byli převelení normální vojáci. Ale v strašném prostředí pod vedením psychopatů se z nich teprve brutální zločinci stali. Tam „pochopili“, že vězni jsou podlidi.  Toto jsem si zvlášť uvědomil, když mne můj táta vyprávěl, jak narukoval jako voják v roce 1945 do Bíliny a tam několik dní v dešti na náměstí se samopaly hlídal Němce, včetně žen, dětí,.. a vybíraly se tam mladé Němky jako „pomocnice“ pro českou armádu. Jak se tam on sám choval, … nevím… pouze věřím, že slušně. 

Ale vždy si budu vážit států, národů, které mají odvahu se podívat historii tváří v tvář.  A mají odvahu nazvat zločinci i vlastní obyvatele.

Vesnice My Lai je obrovská černá skvrna na Američanech. Víme ale PROČ?

Pro ty, kteří nikdy ještě o této vesnici neslyšeli, tak je to jeden z nejznámějších, a hlavně nejvíce popularizovaných akcí z Vietnamské války, kdy američtí vojáci brutálně vyvraždili vesnici včetně žen a dětí.

Na úvod: Je jednoduché odsoudit, ale daleko těžší rozumět.  

Není účelem tohoto příspěvku omlouvat. Je to neomluvitelné, neodpustitelné. Za to se snad viníci smaží v pekle.  Ale snažit se alespoň pochopit.  To je ale velmi obtížné. Sedíme bezpečně u televize, nebojíme se, že za keři okolo nás je někdo, kdo se nás snaží zapíchnout, umlátit, umučit, zabít,.. 

Válka ve Vietnamu byla vlastně poslední válka v historii, kde každý, i armáda demokratického právního státu, cílila hromadně aktivity proti všem, bez ohledu na civilisty, děti, ženy,.. s účelem zabít.

Bylo to samozřejmě dáno především prostředím. Vietnamští vojáci neměli uniformy, nebylo je možné rozlišit od civilistů. Vesničané, už jenom aby sami přežili, podporovali VietCong. K tomu Američan, nepřítel, byl jasně identifikovatelný a propagandou představený jako okupant, který chce, stejně jako Francouzi, pokračovat v útlaku Vietnamu.  Američané bojovali proti komunismu, zatímco Vietnamci bojovali za svobodu.  (Zkorumpovaná diktátorská jihovietnamská vláda také nebyl ráj na zemi)  

Prostě cizinec se stal nepřítelem. A zde se razilo pravidlo, nejlepší nepřítel je mrtvý nepřítel. Vietnamci neměli techniku jako Američané. Tak používali jiné metody. Jámy jako na tygry s bodci, hady přivázané na větvích ve výši očí, skryté sršní úly, otrávenou vodu, pasti s výbušninami, všude miny,.. K tomu džungle se všemi nástrahami, nemoci, … Vietnamská válka bylo skutečné peklo. Pokud brali zajatce, tak jenom aby získali informace a pak,.. 

Američtí vojáci byli vyděšení k smrti. Nikomu nemohli věřit.  K tomu dostávali informace o svých zabitých, umučených kamarádech.  Američan, kdyby se ocitl sám v džungli, ve vesnici, se nemohl schovat. Čekala ho jenom a jenom smrt. Neexistoval respekt k nepříteli jako vojákovi. Nepřítel si "zasloužil" pouze smrt. 

Nejhorší je, když takto vystresované vojáky dostane na povel psychopat. A to se právě v My Lai stalo.

V březnu roku 1968 Američané dostali informaci, že My Lai je kompletně VietCongu.  Rota Charlie vedená 1 četou vpadla do vesnice a poručík Villiam Calley nařídil střelbu. Do všech, bez výjimky.  Dlouhodobá frustrace najednou dostala volný průchod a v horkém vlhku džungle se změnila v šílené násilí. Pár vojáků, kteří se pokoušeli masakru zabránit, později vypovídali, že viděli strašné věci. Čtyřletý chlapec nechápavě kouká na ránu po kulce ve své ruce, než ho dávka ze samopalu  M16 odhodí. Znásilňování, vraždění, mučení, zohavování. Komu se podařilo utéct z vesnice, ten byl zastřelen ostatními rotami.  Vojáci se z obrovského strachu najednou dostali na vrchol, najednou byli ti mocní, co mohou vše. 

Nastal skutečný masakr. Ten skončil teprve, až přiletěla helikoptéra a pilot viděl, co se děje a varovnými výstřely nakonec tuto hrůzu zastavil.

Že se to pokusila americká armáda, americká vláda, ututlat, lze také pochopit. Byl by to největší úder, navíc do zad a poškodil samozřejmě celou armádu, celé Spojené státy vinou těchto idiotů.  

K tomu ale stejně došlo a celý incident se na povrch dostal a chytla se toho media. 

Nakonec My Lai spolu s pozdější ikonickou fotografií Nicka Uteho přispěl k ukončení války.  Přestože se Vietnamská válka prezentuje jako vítězství Vietnamu nad Američany, víme, že Američané pod tlakem veřejnosti nakonec z Vietnamu odešli. Už se moc ani nemluví, že válka ještě pokračovala jako čistě občanská a skončila obsazením Saigonu VietCongem. 

My Lai nebyla jenom jedna. Byl desítky podobných, ale tato je nejznámější, protože vše nakonec vyplavalo na povrch. 

Co je ale důležité. Z Vietnamu, stejně jako z velké části světa, se nestala obrovská Severní Korea a tehdy toto nebezpečí skutečně existovalo. Vietnam se dnes posouvá  vpřed skutečně mílovými kroky. 

 

Já někdy paradoxně omlouvám i německé dozorce v koncentračních táborech. Tam nebyli vybírání primárně gauneři. Tam byli převelení normální vojáci. Ale v strašném prostředí pod vedením psychopatů se z nich teprve brutální zločinci stali. Tam „pochopili“, že vězni jsou podlidi.  Toto jsem si zvlášť uvědomil, když mne můj táta vyprávěl, jak narukoval jako voják v roce 1945 do Bíliny a tam několik dní v dešti na náměstí s ostatními se samopaly hlídali Němce, včetně žen, dětí,.. a vybíraly se tam mladé Němky jako „pomocnice“ pro českou armádu. Jak se tam on sám choval, … nevím… pouze věřím, že slušně. 

Ale vždy si budu vážit států, národů, které mají odvahu se podívat historii tváří v tvář.  A mají odvahu nazvat zločinci i vlastní obyvatele.

Pro představu může pomoci i tento můj osobní zážitek z vojny.

Jednou jsme měli ostré střelby. Museli jsme stát vyrovnaní v řadě, nesměli jsme se otáčet, do ruky jsme dostali přesný počet nábojů, nabili jsme samopaly a bez otáčení jsme museli podle povelu střílet na cíle.  Pak ostré střelby skončily, lampasáci odešli a my se měli sami dostat do kasáren. Jenže tam zbyla bedýnka nábojů. 

Tak jsme dostali nápad si svobodně „zastřílet“.  Najednou nikdo nebyl, aby nás hlídal. Jako by nás chytil amok, všichni, bez výjimky, ve stoje od boku jsme plnými dávkami, jak smyslů zbavení, pálili po všem možném, projektily trhaly hlínu, rozstříleli jsme boudu před námi, všude kulky, kamení, Objevil se tam letící bažant, okolo něj stovky kulek. 

Naštěstí se nic nestalo, … ale bylo to o obrovský průšvih. Prostě zažil jsem amok.  A to jsme nebyli vystresovaní jako vojáci ve vietnamské džungli. 

 

Pokud článek zaujal, neváhejte kliknout na like. Potěšíte. Budu vědět, že jsem to nepsal zbytečně.