Muzeum bylo otevřeno prakticky okamžitě po skončení války. Jeho vznik a celou expozici je nutné uvažovat kontextu doby, tehdejšího rozdělení světa. 

Bylo zřízeno výhradně z pohledu vítězů. Charakterizují to velmi dobře i jeho názvy tak, jak se postupně měnilo oteplování vztahu s USA.  

Protože překlad do češtiny by mohl vyznít jinak, nechávám záměrně názvy anglické

Muzeum bylo nejprve nazváno 

- Exhibition House for US and Puppet Crimes 

Postupně jak se zmírňovalo napětí mezi USA a Vietnamem, bylo ještě dvakrát přejmenováno. Nejprve na 

- Exhibition House for Crimes of War and Aggression

a nyní se jmenuje už jenom 

- War Remnants Museum

Muzeum války nabízí pohled na Vietnamskou válku (Vietnamci jí nazývají Americká válka) výhradně očima vítězů, tedy komunistů. Jsou zde k vidění různé zbraně, ale hlavně fotografie. Spousty fotografií se spoustou krve. Fotografie nejenom z války, ale i z následků války především Orange Agent. Před budovou je možné vidět letadla, vrtulníky, tanky a další zbraně. Dojem z expozice je strašně silný.

Muzeum (na rozdíl např. od válečného muzea v Norimberku) se nezabývá příčinami, politickým pozadím války. Ale prakticky výhradně důsledky války.

Jednoznačně na návštěvníka muzeum má velký psychologický dopad (to je ostatně jeho účel)

Fakt je, že Vietnamská válka byla strašná. Z hlediska vedení války to byla zatím (doufejme napořád) poslední velká válka, kterou vedla demokratická mocnost s neuvěřitelnou brutalitou bez ohledu na civilní obyvatele.

Ze všech muzeí co jsem kdy v životě viděl, na mne zapůsobilo nejvíce. A to tak, že bych do něj už nikdy v životě nešel. Nemám na to již dostatek síly.

Návštěva. I když o skutečných příčinách války muzeum představu nedá, návštěva určitě velmi silně zapůsobí a ukáže obrovské hrůzy války. A přestože do muzea organizují školy návštěvy dětí, hodně bych si rozmyslel tam malé díte přivézt. Protože i dospělí často prohlídku nesnesou. Množství krve je extrémní a dítě z toho může dostat celoživotní trauma. Navíc si z toho může odnést pocit nenávisti k USA.  Dnes jsme ale jinde a viníci jsou dávno mrtví.  USA dnes naopak pomáhá Vietnamu čelit čínské rozpínavosti Viz Spratlyovy ostrovy , Jihočínské moře .

Pro pochopení války doporučuji tyto knihy Dějiny V ietnamu autorů Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková, Šimečková. Případně Vietnam 1945-1975 Max Hastings

Související odkazy

fotografie, která zastavila válku ve Vietnamu 

Válka ve Vietnamu 

Vyhlášení samostatnosti Vietnamu 

My Lai, strašný masakr ve Vietnamu 

Hoa Lo Prison 

V krátkosti moderní historie

1867         Francouzská Kolonie, Končičína, Později Francouzská Indočína

1940 -1945 Indočína pod Japonskou správou

1945        Aktivizace nezávislého hnutí, hlavně na severu Viet Min , Ho-Chi-Minh vyhlásil nezávislost.

               Současně žádal Ho-Chi-Minha o pomoc amerického prezidenta Trumana, ten ale odmítl (což byla kardinální chyba) Protože se potom obrátil k Moskvě.

               Návrat Francouzů, boje za nezávislost.

1954       Bitva u Dien Bien Phu, kde Viet Minh definitivně porazil Francouze.

1954       Rozdělená Francouzská Indočína na Laos, Kambodžu a dva Vietnamské státy, severní a jižní rozdělené 17 rovnoběžkou

1959      Vznik osvobozeneckého hnutí v jižním Vietnamu silně podporovaný severem. Vznik války severu proti Jihu. Vstup USA do války na podporu Jihu

              Tlak veřejného mínění na ukončení nekonečné války

1973      dohoda v Paříži na ukončení bojových operací a stažení USA z Vietnamu

1974-1975    Severní Vietnam nedodržel dohodu, začala ofenzíva na jih

1975      1 května skončila válka proražením brány severovietnamského tanku do paláce Nezávislosti. 

              Palác byl přejmenován na palác Sjednocení a Saigon na Ho-Chi-Minhovo město