Ve Vietnamu žijí desítky různých etnických menšin, nejvíce v horách severního Vietnamu. Nejvíce se setkáváme s menšinami Hmongů, kteří se dělí na další podskupiny (květinkoví , černí,.. Hmongové). Dále s menšinami Thai, Dao, ,…
Při mé cestě na nezápadnější kout Vietnamu do A Pa Chau jsem měl mimořádnou možnost se setkat s menšinou Ha Nhi. Při prvním setkání se mi až nechtělo věřit, že v takovém úboru připomínající kašpárky, jdou do školy, do práce, ,.. a ne na karneval.
V současné době žije už jenom asi 12.500 příslušníků kmene HaNhi, kteří si ještě uchovávají svojí kulturu.
Je neuvěřitelné, jak ve Vietnam menšiny se odlišují nejenom oděvem, ale i jazykem. Spousta příslušníků různých menšin neumí vietnamsky,
Ha-Nhi patří do jazykové skupiny minorit Tibetsko-barmské a ve Vietnamu žijí ve dvou zcela oddělených provinciích LaoCai a Lai Chau
Tak jako většina minorit ve Vietnamu, uctívají kult předků. Zabývají se především pěstováním rýže na terasovitých políčkách. Jsou velice zruční v kopání kanálů, staví velice sofistikované zavlažovací systémy s malými přehradami. Dále chováním drobného domácího zvířectva.
Žijí stále ještě velmi nezávislým životem na naší civilizaci, oděvy si tkají a vyšívají sami. Ženské oděvy se v dvou v úvodu zmíněných regionech velice liší. Zatímco v oblasti LaoCai je barva šatů monotónní barvená indigem, v oblasti Lai Chau mají zdobené šaty v pestrých barvách. Typické jsou barevné bambule okolo hlavy.
Nejenom že si do dnešních dnů ženy HaNhi zachovaly jejich tradiční oděvy, ale především zvyky. Na nový lunární rok se rodiny sejdou a poslouchají nejstarší příslušníky kmene vyprávění o zemřelých předcích. Tyto zkazky se uchovávají velmi dlouho, prý dokonce vypráví až 40 generací zpět.
Pohřební zvyky se liší podle regionů, ale běžné převládá praxe, když člověk umře, nechá se zemřelý v místě u ohniště (v kuchyni) do doby, nežli se vybere místo pro uložení zesnulého. Nemají hřbitovy tak, jak si je představujeme my. V určitém místě, obvykle blízko rýžových polí vyhodí vysoko do vzduchu vajíčko. Tam, kam vejce dopadne a rozbije se, tam vykopají hrob. V průběhu roku organizují řadu tradičních oslav, hrají na tradiční flétny
Chtěl jsem u menšiny HaNhi pobýt déle, ale bohužel mne sebrala vojenská policie. V neturistických oblastech blízko hranic stále existuje velký strach s cizinců, jsou potřeba různá povolení které někde ne zcela automaticky vydají.
Další zajímavosti zde - blog
Ale alespoň pár obrázků. Menšina HaNhi - vejce určuje místo hrobu
Ve Vietnamu žijí desítky různých etnických menšin, nejvíce v horách severního Vietnamu. Nejvíce se setkáváme s menšinami Hmongů, kteří se dělí na další podskupiny (květinkoví , černí,.. Hmongové). Dále s menšinami Thai, Dao, ,…
Letos při mé cestě na nezápadnější kout Vietnamu do A Pa Chau jsem měl mimořádnou možnost se setkat s menšinu Ha Nhi. Při prvním setkání se mi až nechtělo věřit že v takovém úboru připomínající kašpárky jdou do školy, do práce, ,.. a ne na karneval.
V současné době žije už jenom asi 12.500 příslušníků kmene HaNhi, kteří si ještě uchovávají svojí kulturu.
Je neuvěřitelné, jak ve Vietnam menšiny se odlišují nejenom oděvem, ale i jazykem. Spousta příslušníků různých menšin neumí Vietnamsky,
Ha-Nhi patří do jazykové skupiny minorit Tibetsko-barmské a ve Vietnamu žijí ve dvou zcela oddělených provinciích LaoCai a Li Chau
Tak jako většina minorit ve Vietnamu, uctívají kult předků. Živí se především pěstováním rýže na terasovitých políčkách. Jsou velice zruční v kopání kanálů, staví velice sofistikované zavlažovací systémy s malými přehradami. Dále chováním drobného domácího zvířectva.
Žijí stále ještě velmi nezávislým životem na naší civilizaci, oděvy si tkají a vyšívají sami. Ženské oděvy se v dvou v úvodu zmíněných regionech velice liší. Zatímco v oblasti LaoCai je barva šatů monotónní barvené indigem, v oblasti Lai Chau mají zdobené šaty v pestrých barvách. Typické jsou barevné bambule okolo hlavy.
Nejenom že si do dnešních dnů ženy HaNhi zachovali jejich tradiční oděvy, ale především zvyky. Na nový lunární rok se rodiny sejdou a poslouchají nejstarší příslušníky kmene vyprávění o zemřelých předcích. Tyto zkazky se uchovávají, prý dokonce vypráví až 40 generací zpět.
Pohřební zvyky se liší podle regionů, ale běžné převládá praxe, když člověk umře, nechá se zemřelý v místě u ohniště (v kuchyni) do doby, nežli se vybere místo pro uložení zesnulého. Nemají hřbitovy tak, jak si je představujeme my. V určitém místě, obvykle blízko rýžových polí a vyhodí vysoko do vzduchu vajíčko. Tam, kam vejce dopadne a rozbije se, tam vykopají hrob. V průběhu roku organizují řadu tradičních oslav, hrají na tradiční flétny
Chtěl jsem u menšiny HaNhi pobýt déle ale bohužel mne sebrala vojenská policie. V neturistických oblastech blízko hranic stále existuje velký strach s cizinců, jsou potřeba různá povolení které někde ne zcela automaticky vydají
Ale alespoň pár obrázků. Menšina HaNhi - vejce určuje místo hrobu
Ve Vietnamu žijí desítky různých etnických menšin, nejvíce v horách severního Vietnamu. Nejvíce se setkáváme s menšinami Hmongů, kteří se dělí na další podskupiny (květinkoví , černí,.. Hmongové). Dále s menšinami Thai, Dao, ,…
Letos při mé cestě na nezápadnější kout Vietnamu do A Pa Chau jsem měl mimořádnou možnost se setkat s menšinu Ha Nhi. Při prvním setkání se mi až nechtělo věřit že v takovém úboru připomínající kašpárky jdou do školy, do práce, ,.. a ne na karneval.
V současné době žije už jenom asi 12.500 příslušníků kmene HaNhi, kteří si ještě uchovávají svojí kulturu.
Je neuvěřitelné, jak ve Vietnam menšiny se odlišují nejenom oděvem, ale i jazykem. Spousta příslušníků různých menšin neumí Vietnamsky,
Ha-Nhi patří do jazykové skupiny minorit Tibetsko-barmské a ve Vietnamu žijí ve dvou zcela oddělených provinciích LaoCai a Li Chau
Tak jako většina minorit ve Vietnamu, uctívají kult předků. Živí se především pěstováním rýže na terasovitých políčkách. Jsou velice zruční v kopání kanálů, staví velice sofistikované zavlažovací systémy s malými přehradami. Dále chováním drobného domácího zvířectva.
Žijí stále ještě velmi nezávislým životem na naší civilizaci, oděvy si tkají a vyšívají sami. Ženské oděvy se v dvou v úvodu zmíněných regionech velice liší. Zatímco v oblasti LaoCai je barva šatů monotónní barvené indigem, v oblasti Lai Chau mají zdobené šaty v pestrých barvách. Typické jsou barevné bambule okolo hlavy.
Nejenom že si do dnešních dnů ženy HaNhi zachovali jejich tradiční oděvy, ale především zvyky. Na nový lunární rok se rodiny sejdou a poslouchají nejstarší příslušníky kmene vyprávění o zemřelých předcích. Tyto zkazky se uchovávají, prý dokonce vypráví až 40 generací zpět.
Pohřební zvyky se liší podle regionů, ale běžné převládá praxe, když člověk umře, nechá se zemřelý v místě u ohniště (v kuchyni) do doby, nežli se vybere místo pro uložení zesnulého. Nemají hřbitovy tak, jak si je představujeme my. V určitém místě, obvykle blízko rýžových polí a vyhodí vysoko do vzduchu vajíčko. Tam, kam vejce dopadne a rozbije se, tam vykopají hrob. V průběhu roku organizují řadu tradičních oslav, hrají na tradiční flétny
Chtěl jsem u menšiny HaNhi pobýt déle ale bohužel mne sebrala vojenská policie. V neturistických oblastech blízko hranic stále existuje velký strach s cizinců, jsou potřeba různá povolení které někde ne zcela automaticky vydají
Ale alespoň pár obrázků.
