Zřejmě očekáváte, že zde napíšu, na jaká místa si dát ve Vietnamu pozor při koupání a jakým se naopak vyhnout. Ne, bude to zajímavější.  

Medúza je všeobecně vnímána jako krásný tvor vznášející se ve vodě za ladných pohybů a světélkující při dopadu paprsků, ale přímému kontaktu s nimi se každý rád vyhne. Z praktického hlediska na ně všichni nadávají. Medúzy nejenom že omezují koupání na plážích, a vadí tak byznysu provozovatelů středisek, ale nemají je rádi rybáři, kterým ucpávají sítě, loďaři, kterým ucpávají chladicí potrubí, dělají těžkou hlavu provozovatelům  různých čerpadel a elektráren.

Jednou jsem zkoumal ostrovy na sever od zátoky HaLong a dostal se až na ostrov Quan Lan, který jsme s kamarádkou celý projeli. A na jeho nejjižnějším cípu jsme narazili na něco, co mně na první pohled hlava nebrala: na betonové kádě s odpornou hmotou, která se prý jí. Šok. A navíc jídlo z medúz. Z pro mě tak hnusného tvora, na kterého se štítím sáhnout. 

 

Do té doby jsem neměl potuchu, že by něco takového mohlo existovat, že by se někdo zajímal o něco tak odpuzujícího pro přímý kontakt (alespoň pro mne, a určitě nejsem sám), jako jsou medúzy. 

Po diskusi s místními jsem se dozvěděl, že farem je ve Vietnamu docela hodně, většinu provozují Číňani. Medúzy se opravdu jí.

Přes odpornost (pro mne) tohoto produktu jsme si s místními o medúzách trochu popovídali... 

 

Medúzy se v JV Asii jedí po staletí, nejvíce jsou oblíbené v Číně. Farmy ale najdeme i v Malajsii, Indonésii a Thajsku.  K jejich většímu rozvoji došlo až v posledních desítkách let. Ještě před třiceti lety se jedly medúzy pouze při zvláštních příležitostech, jako jsou svatby, narozeniny a další slavnosti. Byly drahé. V dnešní době se ale medúzy stávají běžným pokrmem na jídelním stole. A tak i ve Vietnamu začaly růst medúzí farmy.  

 

Medúzy se klasicky loví na otevřeném moři z malých lodí speciálními tenatovými sítěmi, spíše blíže pobřeží a až na břehu se zpracovávají.

Doba výskytu medúz je poměrně krátká, pouze dva, maximálně tři měsíce v roce. Tato doba se liší na různých částech pobřeží Vietnamu. Například v Than Hoa sezona začíná začátkem dubna a končí na začátku května, naopak v Tonkinu je od července do září.

 

Druhů medúz jsou stovky, z nichž je asi jenom osm jedlých.  Názvy jedlých medůz jako rhopilema hispidum, rhopilema esculentum, cyanea, chrysaora, sanderia, aequorea... asi nikomu nic neřeknou  a tak se omezím na to, že Vietnamci při lovu rozdělují medúzy na dvě skupiny. Na „Sứa trang“, což znamená „Bílé medúzy“, a „Sứa đỏ“, což znamená „Červené medúzy“.

 

Na farmě 

Ona to vlastně ani není farma, protože na ní nejsou žádné živé medúzy. Je to místo, kde se medúzy zpracovávají, tzn. vlastně „továrna“.

Co mě vedle kádí jako první zaujalo, byli lidé. Byli to velmi mladí chlapci a dívky. Jak jsem zjistil, pocházejí z nejchudších oblastí severního Vietnamu a na farmě pracují jako sezonní dělníci ve skutečně otrockých podmínkách. Na přespání jim sloužila jediná malá místnost bez oken, kde se muselo na pár metrech složit asi 20 dělníků. Ale je pravda, že s podobným přístupem jsem se setkal na všech farmách a plantážích, které jsem navštívil ve Vietnamu a Laosu a byly provozované Číňany. Jednají s jimi vlastní povýšeností, kdy ostatní považují za méněcenné (alespoň já z toho tento dojem mám).  

 

Zpracování je poměrně jednoduché, práce to ale je odporná. 

Medúzy se hned na pláži rozdělí na tři části.  Oddělí se vrchní část, které se říká zvon, pak na ústní část, nebo také zbraňová část a na nožku.

Odděleně se tyto části shromažďují ve velkých betonových nádržích, kde se za neustálého míchání mísí se  solí a kamencem, případně dalšími přísadami. Tento poměr a doba míchání se u jednotlivých částí liší. Míchá se několik dní, ale i týdnů.  Pak se medúzy balí a expedují. Některé se také suší. 

 

Jídlo

Nejsem expert na jídlo z medúz ani ten, kdo je z nich schopen cokoliv připravit. Takže píši jenom to, co jsem pochytil od dělníků na farmě. 

Nejčastěji se medúza používá na studený salát, s celerem, šalotkou a sójovým nebo sezamovým dresinkem.  Způsobů přípravy medúz jsou ale desítky. 

 

Medúza má velmi jemnou chuť, trochu slanou, což se vzhledem ke zpracování určitě nelze divit. Je to více o struktuře, vzdáleně lze pokrm z medúzy  přirovnat k okurce nebo skleněným nudlím, výsledek ale není tak želatinový, jak by se dalo očekávat.

Zatímco ve vietnamských restauracích se s medúzami setkáte méně častěji, v čínských a japonských nabídka medúzy výjimečná není.

 

Pokud si ji chcete připravit doma, nejjednodušší je koupit balené medúzy z asijského supermarketu. Prodávají se v konzervách nebo sušené.