Vietnam je historicky rozdělen na tři části nejenom geograficky ale hlavně kulturně. A k tomu je ve Vietnamu více než 50 různých menšin a setkávají se zde různá náboženství. Proto je ve Vietnmau zpousta zvyků které se týkají samozřejmně i pohřbu. 

 

Jedním z rozšířených zvyků je po určité době vyzvednutí nebožtíka ze země a jeho druhé pohřební.

 

Po prvním pohřbení je tělo v zemi minimálně po dobu tří let. Velmi často se pohřbívá přímo v rýžovém poli. Tuto dobu přesně neurčí kalendář, musí pro tuto exhumaci a opětovné pohřbení být příznivé podmínky. Zde pomáhá pro určení doby i času vykladač, věštec.

 

Exhumace se obvykle provádí v noci, raději v chladném období, protože exhumace v horku je skutečně nepříjemná. Mrtvý žije v jiném světě, v druhém světě a to je život v noci. A v noci je ještě chladěni.

 

Tělo obvykle vykopou blízcí příbuzní, muži, synové a omyjí kosti. Kosti vyčistí alkoholem, který se vždy štědře lije do rakví, zvlášť když jsou rakve uloženy mezi rýžovými poli.

 

Je nutné všechny kosti pečlivě vyčistit. Při tom je potřeba všechny kosti pečlivě počítat, aby se ani malé kostičky neztratily. Těla jsou proto často uložena např. s ponožkami na rukou a nohou aby se malé kůstky při exhumaci neztratily. Pro uložení se používá malá keramická urna, která se vyloží červenou látkou a v přesném pořadí se kosti zemřelého do urny uloží.

 

Uložení má přesný pořádek od dlouhých kostí nohou, páteř se žebry a nakonec lebka. Na závěr  jsou kosti přikryty zlatým papírem (žlutý papír, žlutá tkanina)

 

Předpokládá se, že kosti jsou uloženy v pořadí podobné skutečnosti. Celý proces omývání a ukládání kostí je velice emocionální, smutný, je to skutečné poslední sbohem.

 

Ztráta jediné kosti by znamenala ztrátu duše zemřelého, a lidé, kteří nebyli schopni provést exhumaci a druhý pohřeb často cítí velkou vinu, že nesplnili všechny své povinnosti zemřelého. Keramická rakev s kostmi se ukládá obvykle jinam, ale může být i uložena na stejné místo, jako byl původní hrob.