Dien Bien Phu  je především pro milovníky historie.

Město „proslavila“ bitva v roce 1954, kdy francouzské koloniální vojsko porhrálo rozhodující bitvu s osvobozeneckým vietnamským vojskem VietMinh a Vietnam po tisíci letech získal nezávislost.

Ve městě je možné navštívit válečné muzeum, hřbitov vojáků z VietMinh, strategický kopec Hill A1, bunkr plukovníka Colonela de Castra. Také vylézt k památníku na kopci D1, Tato místa jsou dostupná pěšky. 

Ubytování je celá řada, mám vyzkoušený hotel hned u řeky.  Na mapce je také zajímavý trh u řeky. Naproti  hotelu je tržnice. Autobusové nádraží je také blízko. 

Dalším významným historickým místem je velitelské stanoviště v bunkru  ve vesnici Phang – Muong Phang. To bylo velitelství  vietnamských vojsk a generála Võ Nguyên Giápa, který dovedl VietMinh k vítězství. Generál zemřel v roce 2016 ve svých 102 letech s obrovskými poctami. 

Hezký výlet z města je k jezeru a rezervaci Pa Khoang

Rezervace Pa Khoang s jezerem se nachází asi 20 km východně od města Dien Bien Phu.  Je to umělé jezero které je součástí zavlažovacího systému rýžových polí. Na jezeře je možné pronajmout loďku. V okolí jsou  vesnice s etnickými obyvateli.

A něco z historie:

Bitva u Dien Bien byla bitva mezi francouzskými koloniálními vojsky v Indočíně na jedné straně a silami komunistického ViệtMinhu, podporovaných Sovětským svazem a hlavně ale komunistickou Čínou na straně druhé. Bitva skončila velkým triumfem pro Vietnamce, kteří si vybojovali svoji svobodu.

Francouzi se snažili vyhrát válku o své kolonie dlouhých osm let - mezi lety 1946 a 1954. Po převzetí moci v Číně komunisty v roce 1949 se stal tento konflikt klíčovým bojištěm studené války. Číňané dodávali Vietnamcům zbraně a zásoby, zatímco většina nákladů na francouzské válečné úsilí byla hrazena z USA. Byli to ale Francouzi, kdo bojovali a umírali v Indočíně. Celkem jich padlo 55 tisíc. A bitva u vesnice Dien Bien Phu se jim stala osudnou.

Francouzi se na bitvu velmi připravovali. Velením byli pověřeni tři generálové, a to generál Henri Navarre, generál René Cogni a plukovník Christian De Castries, který byl na generála povýšen během bitvy. Na straně druhé byl ve vedení generál Vo Nguyen Giap, zkušený vojevůdce a blízký přítel Ho Či Mina.

Studovaný učitel Giap nedal na rady čínských vojenských poradců, kteří doporučovali rychlý útok. Rozhodl se pro obléhání, jež se protáhlo na 56 dní. Zákopová válka byla později úspěšně praktikována i proti Američanům a jihovietnamské armádě. „Prostě jsme Francouze zardousili,“ napsal generál ve svých pamětech. 

„Anděl od Dien Bien Phu“ se snažil zachránit zraněným vojákům život

Peklo prožila při obléhání i jediná žena – ošetřovatelka Geneviève de Galardová. Říká se jí Anděl od Dien Bien Phu. Její letadlo ve francouzském táboře přistálo poškozené. Těsně poté Vietnamci zničili přistávací dráhu. Bitva už byla v plném proudu. Genevieve se rozhodla zůstat na místě a pomáhat – přes úvodní odpor vojáků. „Měli jsme spoustu amputovaných, protože ti, kdo byli zranění zkraje noci, by museli vydržet osm, deset hodin se škrtidlem, aby nevykrváceli,“ uvedla bývalá vojenská ošetřovatelka.

Brutální výjevy provázely Genevieve dlouhá léta. „V noci, když jsem se probouzela, myslela jsem na to a nemohla jsem znovu usnout. A trvalo to dlouho, strašně dlouho, než jsem zase zavřela oči,“ podotkla de Galardová.

Tisíce mrtvých a konec kolonálního panství

U města Dien Bien Phu nakonec padlo 2200 francouzských vojáků.  Ale pozor, francouzských vojáků, ale ne Francouzů. Zajímavostí třeba je, mezi nimi bylo i hodně cizinců, především Alžířané a Němci  Francouzů  bylo totiž už méně než polovina. Další byli těžce zraněni. V zajetí Vietminhu skončilo 5500 mužů.

Mnozí z nich však zahynuli na 800 kilometrů dlouhém úmorném pochodu do zajateckých táborů, přežilo a vrátilo se domů pouze 43% z nich. Neboli více jich ztratilo život v zajetí jak v boji. Z 14.300 zajatých vietnamských vojíků ve francouzské uniformě přežil pouze každý desátý. Kolik padlo vojáků Vietminhu? To se neví, mezi 10.000 a 25.000. Generál Giap mrtvé nepočítal. Ani vlastní. 

Porážka francouzské armády Vietminhem vedla k ukončení války v Indočíně a ke konci koloniálního panství. Ženevská konference pak v roce 1954 rozdělila Vietnam podle 17. rovnoběžky fakticky na dva samostatné státy.

Boje ale pokračovaly mezi severovietnamským komunistickým VietMinhem a jihovietnamským proamerickým režimem Ngo Dinh Diema. Na jihu se pak do bojů zapojili partyzáni komunistického Vietkongu.