NghiaLo považuji osobně za nejzajímavější oblast ve Vietnamu. Oblast HaGiang je samozřejmě fantastická, ale zde je množství menšin, Hmong, Dao, ,.. podobně jako v Sapě, ale navíc turisty téměř nepolíbená. 

 

Přiložená informativní mapka je asi vůbec první, co existuje. Vietnamci ve městě neví, kde vesnice jsou, nechodí tam, co by tam dělali. Menšiny znají z trhu.  Je to výsledek mých mnoha návštěv, kdy jsem takto místa „objevil“. Byl to často pokus omyl, ptát se moc nejde. Při průzkumu jsem strávil spoustu času, spousta cest nikam nevedla, Google mě mnohokrát vypekl. I s místními jsem měl problém, neznají to.  Například cesta přes hory do SonLa se mě podařila až napotřetí. 

 

Je to ideální oblast na poznání Vietnamu. Pokud zde strávíte tři dny, lépe týden, poznáte Vietnamu 100x více, než když si naplánujete místa jako cestovka, a budete se mezi nimi přesouvat, nejlépe rychle, jednoduše, pokud možno v noci, abyste neztratili ani chviličku. Ztratíte ale strašně moc.  Oblast se připravuje na turistický boom. Už se začíná stavět. 

 

 

Co můžete vidět v oblasti NghiaLo, Vlastě vše, co je na severu. A k tomu žádní turisté jako v Sapě a MaiChau, 

 

Největší terasovitá políčka ve Vietnamu

Vesnice menšin Hmong, Dao a Thai

Pagody

Původní obrovský trh bez turistů

Jeskyně

Vodopád

Rokle s říčkami a vysoké hory 3000 m 

Čajové plantáže

Stromy stoletých čajovníků  

Kaučukovníky

Horké prameny, komfortní, i původní pro místňáky

…. a mnoho dalšího

 

Ale hlavně ŽIVOT – život v severním Vietnamu s možností vidět příbytky zevnitř, stoupnout si do bahna a sázet rýži nebo si „zaorat“ s buvolem.  Vidět, jak vaří, jak se baví, 

 

Nejenom koukat ale prožít 

 

Ale pozor, není to zoologická zahrada. Ne velké skupiny, ideálně s místňákem, aby vás uvedl, abyste nejprve navázali kontakt, začali se bavit. A pak teprve požádat, zda si můžete udělat fotku. Ne aby banda turistů, nedej bože banda motorkářů, vtrhla do vesnice, vytáhla foťáky a čuměla na chudáky. 

 

Oblast má ale naproti Sapě některé významné rozdílnosti. V Sapě vše objedete pěšky. Zde jsou výrazně větší vzdálenosti a jde to prakticky pouze na skútru. Do TuLe, Tram Tau,  lze i autem. Na kole můžete objet město a nejbližší okolí, ale tam vesnice menšin nejsou. Za těmi musíte vysoko do hor. 

 

Samozřejmě s GPS dnes není problém cestovat sám. Jde to, ale musíte počítat s tím, že sami se podíváte na trh, do pagody, zajedete do Tram Tau, na hot spring a to bude asi tak všechno. Je někdy velmi obtížné najít a hlavně dojet do vesnic Dao, vzdálenější a samozřejmě daleko lepší Hmong,.. Ve městečku, i kdybyste měli mimořádné štěstí a narazili na někoho, kdo umí anglicky, tak vám neporadí. V životě ve vesnicích nebyli, co by tam dělali, není tam důvod chodit. Pro zábavu na výlety oni nikam nechodí. V TuLe najdete obrovský drahý turistický hotspring, ale ten, kam se chodí koupat místní a je řádově zajímavější, nenajdete. 

 

Musíte uvažovat, že asfaltová silnice je pouze hlavní přes NghiaLo do TuLe a dále MuCang Chai. Pak do Tram Tau a  několik km za městečko. A také kus kousek do Sui Giang. Jinak to jsou cesty, cestičky, bahno. Kdybyste se třeba řídili Google map a chtěli udělat přes Tram Tau okruh zpět na hlavní silnici do NghiaLo, nebo jet dále na jih přes hřeben, tak to je pro skútry nesjízdné. Pouze s dobrou terénní motorkou, i když je to na mapě značeno jako silnice. Z NghiaLo je hezký výlet směr MuCangChai na největší rýžové terasy ve Vietnamu. Největší jsou už za TuLe, ne až v MuCangChai, jak se často píše. To je asi 60 km z NghiaLo. Tam ale turisté už jsou.   Osobně mám raději terasy za TramTau, tam turisté nejsou vůbec.  

 

Místa po asfaltu jsou dobře dostupná. Ale k vesnicím do hor sami prakticky nemáte šanci. 

Některá místa jsou extrémně těžko dostupná. Také řada cest do vesnic je sjízdná pouze pro motorky, pro skútry ne. Stejně tak cesta přes hory dále z Tram Tau na jih do distriktu SonLa. A prakticky všechny cesty na severozápad, Hmong, Dao, směrem ke skořici.  Cesta k vodopádu přestavuje výlet na dva dny se stanem.

 

Jak jsem na tuto oblast přišel? Jak oblast navštívit?

 

V roce 2011 jsem se zastavil v jednom domku ve vesnici na kraji NghiaLo a místním doporučil, že by tato oblast byla vynikající pro turisty, zvlášť pro dobrodružné Čechy. Tak si opatřili několik skútrů, automatů, jízdní kola, naučili se anglicky a nyní i ubytují a dělají s nimi výlety.  Já tam dodnes jezdím. Pro ty, co se nedováží na skútr mají kamarády, co poslouží jako řidiči. 

 

Je to super strávit zde několik dní, je to daleko více než cestovat autobusem mezi městy, jak dělá většina baťůžkářů.  Někdy mě je vyčítáno, že touto popularizací místo „zničím“. Je na tom kus pravdy i když nemám rád slovo zničím. Je to vývoj společnosti, ten se nedá zastavit a mohu ho maximálně urychlit.  Nedá se považovat za zničení, když chudáci nahradí buvoly traktory, .. Ano,  zmizí původní atmosféra,.. 

 

Přestože jasně propaguji cestování bez cestovky a ve většině Vietnamu je průvodce zbytečný, zde ho jednoznačně (!) doporučuji.  Můžete místo navštívit sami, ale bude to zlomek poznání.  Ve městě půjčovny skútrů běžně nejsou, anglicky nemluví prakticky nikdo. Já sám, když zde cestuji do vesnic, vidím obrovský rozdíl, když jsem sám nebo s místním. On se začne bavit, pozvou nás dovnitř, nekoukáme na sebe jenom blbě, ale bavíme se. Vše mi ukážou. Naposledy mě po krátkém povídání obyvatel chýše nabídl, že s ním mohu jet asi 2 km do džungle na vykopávat bambusové výhonky. Navíc jedu na skútru v klidu, vím, když se něco stane, on se postará. 

 

Pokud chcete oblast navštívit, doporučuji, napište to Vietnamce, co je uvedena v kontaktech. Ona sama je někdy v Hanoji, někdy v NghiaLo, kde  u svých rodičů by vám možná ubytování zajistila a pomohla poznat s místňákem Vietnam. Mně ale nepiště, jsem cestovatel jako vy a nic neorganizuji. Nechci. Sám průvodcování odmítám, ostatně dobrý průvodce může být pouze místňák Do NghiaLo je dobré autobusové spojení několikrát denně. Normálním nebo lehátkovým autobusem. 

NghiaLo považuji osobně za nejzajímavější oblast ve Vietnamu. Oblast HaGiang je samozřejmě fantastická, ale také v Nghialo je množství menšin, Hmong, Dao, aj., podobně jako v Sapě, a navíc turisty je téměř nepolíbená.

Z Hanoje do Nghia Lo z tohoto nádraží  Bến Xe Mỹ Đình https://goo.gl/maps/6P9WZWtRsB9Kjk2D6 

Přiložená informativní mapka je asi vůbec první, co existuje. Vietnamci v NghiaLo neví, kde vesnice jsou, nechodí tam, co by tam dělali. Menšiny znají pouze z trhu (zde video).  Mapka je výsledek mých mnoha návštěv, kdy jsem tato místa „objevoval“. Byl to často pokus omyl, ptát se moc nejde. Průzkum mi zabral hodně času, spousta cest nikam nevedla, Google mě mnohokrát vypekl. I s místními jsem měl problém, neznají to.  Například cesta přes hory do SonLa se mně podařila až napotřetí (zde cestopis).

Je to ideální oblast na poznání Vietnamu. Pokud zde strávíte tři dny, lépe však týden, poznáte Vietnam 100x víc, než když si naplánujete místa jako cestovka a budete se mezi nimi přesouvat, nejlépe rychle, jednoduše, pokud možno v noci, abyste neztratili ani chviličku. Ztratíte ale strašně moc.  Oblast se připravuje na turistický boom. Už se zde začíná stavět. 

Co můžete vidět v oblasti NghiaLo? Vlastně vše, co je na severu. Určitě je zbytečné vedle NghiaLo navštěvovat ještě Sapu či MaiChau. Vše je zde a lepší, bez turistů, původní, vřelejší.

Ale hlavně ŽIVOT – život v severním Vietnamu s možností vidět příbytky zevnitř, stoupnout si do bahna a sázet rýži nebo si „zaorat“ s buvolem. Vidět, jak lidé vaří, jak se baví. 

Ale pozor, není to zoologická zahrada. Ne velké skupiny, ideálně s místňákem, aby vás uvedl, abyste nejprve navázali kontakt, začali se bavit. A pak teprve požádat, zda si můžete udělat fotku. Ne, aby banda turistů, nedej bože banda motorkářů, vtrhla do vesnice, vytáhla foťáky a čuměla na chudáky. 

Oblast má ale naproti Sapě některé významné rozdílnosti. V Sapě vše obejdete pěšky. Zde jsou výrazně větší vzdálenosti a jde to prakticky pouze na skútru. Do TuLe, Tram Tau  lze i autem. Na kole můžete objet město a nejbližší okolí, ale tam vesnice menšin nejsou. Za těmi musíte vysoko do hor.  Je však jedna možnost, jak za Hmongy na kole, je to pěkný výlet, viz konec článku.

Dostupnost

Samozřejmě s GPS dnes není problém cestovat sám. Jde to, ale musíte počítat s tím, že sami se podíváte na trh, do pagody, zajedete do Tram Tau, na hot spring a to bude asi tak všechno. Cestu do vesnic Dao, Hmong je někdy velmi obtížné najít a hlavně dojet tam. Čím obtížněji dostupné, tím jsou zajímavější. V městečku, i kdybyste měli mimořádné štěstí a narazili na někoho, kdo umí anglicky, tak vám neporadí.  V TuLe najdete obrovský drahý turistický hotspring, ale ten, kam se chodí koupat místní a je řádově zajímavější, nenajdete. 
Průvodce naváže komunikaci, vezme vás do hmongského nebo Dao příbytku, nesmíte ale být velká skupina, s maximální úctou a toleranci. S jeho pomocí si popovídáte.   Ale NIKDY jako první nevytahujte foťák. Je to neslušné a netaktní.

 

Musíte vzít v potaz, že asfaltová je pouze hlavní silnice přes NghiaLo do TuLe a dále MuCang Chai. Ještě do Tram Tau a  několik km za městečko a také kus kousek do Sui Giang. Jinak to jsou cesty a cestičky, bahno. Kdybyste se třeba řídili Google map a chtěli udělat přes Tram Tau okruh zpět na hlavní silnici do NghiaLo nebo jet dále na jih přes hřeben, tak to je pro skútry nesjízdné. Přestože je to na mapě značeno jako silnice, jde to pouze s dobrou terénní motorkou. Z NghiaLo je hezký výlet směr MuCangChai na největší rýžové terasy ve Vietnamu. Největší jsou už za TuLe, ne až v MuCangChai, jak se často píše. To je asi 60 km z NghiaLo. Tam ale turisté už jsou. Osobně mám raději terasy za TramTau, které zatím vůbec není turistické.  

Místa po asfaltu jsou dobře dostupná. Ale k vesnicím do hor sami prakticky nemáte šanci. 

Některá místa jsou extrémně těžce dostupná. Také řada cest do vesnic je sjízdná pouze pro motorky, pro skútry ne. Stejně tak cesta přes hory dále z Tram Tau na jih do distriktu SonLa. A prakticky všechny cesty na severozápad, Hmong, Dao, směrem ke skořici.  Cesta k vodopádu přestavuje výlet na dva dny se stanem.

Jak jsem na tuto oblast přišel? Jak oblast navštívit?

V roce 2011 jsem se zastavil v jednom domku ve vesnici na kraji NghiaLo a místním doporučil, že by zdejší oblast byla vynikající pro turisty, zvlášť pro dobrodružné Čechy. Opatřili si několik skútrů, automatů, jízdní kola, naučili se anglicky a nyní nabízejí ubytování a dělají s nimi výlety.  Já tam dodnes jezdím. Pro ty, co se neodváží na skútr, mají kamarády, kteří s nimi pojedou jako řidiči. Případně se dá zajistit auto.  

Je to super strávit zde několik dní, je to daleko více než cestovat autobusem mezi městy, jak dělá většina baťůžkářů.  Někdy je mi vyčítáno, že touto popularizací místo „zničím“. Je na tom kus pravdy, i když nemám rád slovo zničím. Je to vývoj společnosti, ten se nedá zastavit a mohu ho maximálně urychlit. Když chudí lidé nahradí buvoly traktorem, možná zmizí část původní atmosféry, ale oni z toho mají užitek.

Přestože jasně propaguji cestování bez cestovky a ve většině Vietnamu je průvodce zbytečný, v odlehlejších neturstických oblastech ho jednoznačně doporučuji.  Můžete místo navštívit sami, ale bude to zlomek poznání.  Ve městě půjčovny skútrů běžně nejsou, anglicky nemluví prakticky nikdo. Já sám, když zde cestuji do vesnic, vidím obrovský rozdíl, když jsem sám nebo s místním. On se začne bavit, pozvou nás dovnitř, jenom na sebe nekoukáme, ale bavíme se. Vše mi ukážou. Naposledy mně po krátkém povídání jeden obyvatel chýše nabídl, že s ním mohu jet asi 2 km do džungle vykopávat bambusové výhonky.  A s místňákem jedu na skútru v klidu, vím, když se něco stane, on se postará. 

Pokud chcete oblast navštívit, doporučuji, napište to paní Mai (je uvedena v kontaktech). Ona sama je někdy v Hanoji, někdy v NghiaLo, kde  by vám mohla u svých rodičů zajistit ubytování a pomohla poznat s místňákem Vietnam.  Do NghiaLo je dobré autobusové spojení několikrát denně. Normálním nebo lehátkovým autobusem. Bus NghiaLo - Tram Tau  jezdí nepravidelně a dá se zarezerovat jenom telefonicky, vietnamsky.