Na jaře v roce 2019 jsme se podíleli na dvou akcích.

 

První byla  hmongská škola v Bản Mù v horách asi 10 km za Tram tau

 

Tuto školu jsem poznal při mé cestě na  kole v roce 2016.  Tehdy jsem s vypětím všech sil, vyčerpán, dorazil na kole ke škole, kde se mne dostalo velmi vřelého přijetí. I když jsme se nijak nedomluvili, navázali jsme velmi přátelský  kontakt. Zástupce školy mne poskytl na noc postel v jeho komůrce. Měl jsem možnost poznat skutečně nuzné podmínky, tvrdý život v této  hmongské oblasti. Děti jsou ve škole obvykle přes týden. 

A po dvou letech, když jsem řešil pomoc, mne první napadla právě  tato škola. Přes svoje známé jsem škol zkontaktoval a zeptal se, co by potřebovali. Požádali nás o deky. Děti spí na bambusových rohožích, v zimě je zde zima. Vlivem vysoké vlhkosti přikrývky velmi brzy zapáchají.

Tak jsme objednali auto, zakoupili deky a přivezli do školy. Dnes se tam staví nová budova, blýská se na lepší časy. Přijetí bylo opět velmi velmi vřelé. Při této příležitosti jsme navštívili vedle školy také chýši, kde na konci roku pan Voldán pro Českou televizi točil záběry ze života Hmongů. 

V chýši jsme nalezli malé, asi dvouleté dítě, slepé. Smutné. Tak jsme nezapomněli ani na tuto rodinu. 

Pro zajímavost. Hmongové mají svůj jazyk i svoje písmo. Výuka ve škole je částečně v hmongštině a částečně ve vietnamštině. Přístup vlády k menšinám je dnes velmi vstřícný a podpora je značná. Docházka je dnes téměř stoprocentní. Velkým problémem je u dospělých neznalost vietnamštiny.   

Druhá pomoc byla také velmi zajímavá.  Škola v Thạch Lương, jižně od NghiaLo.

 

Paní domácí, u které často ve Vietnamu bydlím, pochází z velmi nuzných poměrů. Před 30ti lety se ve škole Thạch Lương starala o prasata. Její vzdělání je velmi omezené i když je velmi inteligentní. Sama se ve škole učila jenom občas.

 

Svojí pílí a tvrdou prací se ale dostala z nuzných poměrů, ale na svojí minulost nezapomněla a vždy využije příležitost pomoci ostatním na které se Štěstěna tolik neusmála.

Tak jme společně nakoupili jízdní kola a připravili obálky s penězi pro vybrané nejlepší žáky. Na místě jsme jízdní kola rozdali nejchudším žákům a finanční příspěvek nejlepším žákům. Od jisté doby veškerou pomoc vždy směřuji konkrétním osobám, zvlášť když se jedná o hotové peníze.

 

 

Vystoupení bylo velice dojemné, když chovatelka prasat byla ve škole uvítána jako sponzor.  Současně jsme jim předali Českou vlajku, kterou jsem pro školu dostali na Velvyslanectví v Hanoji

 

A opět potvrzuji, že takto vydané peníze mne při mém cestování přinášejí tu největší radost.  Není to pohodlí luxusního hotelu, ale úsměv dětí. 

Na jaře v roce 2019 jsme se podíleli na dvou akcích.

První byla  hmongská škola v Bản Mù v horách asi 10 km za Tram Tau, NghiaLo,  Yen Bai

Tuto školu jsem poznal při své cestě na  kole v roce 2016.  Tehdy jsem s vypětím všech sil a vyčerpán dorazil na kole ke škole, kde se mi dostalo velmi vřelého přijetí. I když jsme se nijak nedomluvili, navázali jsme velmi přátelský  kontakt a zástupce školy mi poskytl na noc postel v jeho komůrce. Měl jsem možnost poznat skutečně nuzné podmínky, tvrdý život v této  hmongské oblasti. Děti jsou ve škole obvykle přes týden. 

Po třech letech, když jsem řešil pomoc, mne jako první napadla právě  tato škola. Přes své známé jsem školu zkontaktoval a zeptal se, co by potřebovali. Požádali nás o deky. Děti spí na bambusových rohožích, v zimě je zde zima. Vlivem vysoké vlhkosti přikrývky velmi brzy zapáchají.

Tak jsme objednali auto, zakoupili deky a přivezli do školy. Dnes se tam staví nová budova, blýská se na lepší časy. Přijetí bylo opět velmi velmi vřelé. Při této příležitosti jsme navštívili vedle školy také chýši, kde na konci roku pan Voldán pro Českou televizi točil záběry ze života Hmongů. 

V chýši jsme nalezli malé, asi dvouleté, nevidomé dítě. Smutné. Tak jsme nezapomněli ani na tuto rodinu. 

Pro zajímavost: Hmongové mají svůj jazyk i svoje písmo. Výuka ve škole je částečně v hmongštině a částečně ve vietnamštině. Přístup vlády k menšinám je dnes velmi vstřícný a podpora je značná. Docházka je dnes téměř stoprocentní. Velkým problémem je u dospělých neznalost vietnamštiny.   

Druhá pomoc byla také velmi zajímavá.  Škola v Thạch Lương, jižně od NghiaLo, Yen Bai. Paní domácí, u které často ve Vietnamu bydlím, pochází z velmi nuzných poměrů. Před 30ti lety se ve škole Thạch Lương starala o prasata. Její vzdělání je omezené, přestože jde o velmi inteligentní ženu. Sama se ve škole učila jenom občas.

Svou pílí a tvrdou prací se dostala z nuzných poměrů, ale na svojí minulost nezapomněla a vždy využije příležitost pomoci ostatním, na které se Štěstěna tolik neusmála.

Tak jme společně nakoupili jízdní kola a připravili obálky s penězi pro vybrané nejlepší žáky. Na místě jsme jízdní kola rozdali nejchudším žákům a finanční příspěvek nejlepším žákům. Od jisté doby veškerou pomoc vždy směřuji konkrétním osobám, zvlášť když se jedná o hotové peníze.

Vystoupení bylo velice dojemné, když byla bývalá chovatelka prasat ve škole uvítána jako sponzor.  Současně jsme jim předali českou vlajku, kterou jsem pro školu dostali na Velvyslanectví v Hanoji

A opět potvrzuji, že takto vydané peníze mi při mém cestování přinášejí tu největší radost.  Není to pohodlí luxusního hotelu, ale úsměv dětí. 

Zde zpět, vietnamista.cz pomáhá ve Vietnamu