4 Trh Lung Phin, návrat do HaGiang
Ráno vstáváme v půl šesté, abychom byli brzy na trhu ve vesničce Lung Phin. Vyjíždíme těsně po šesté, ještě je tma a jízda na skútru je zde ve tmě velmi nebezpečná. Silnice jsou ve špatném stavu a spadnout do nějaké díry může skončit i tragicky. Viděl jsem na silnici i díru na mostě, kterou by se dalo propadnout.
Trh je asi 20 km od Meo Vac přímo na silnici ve směru na Yen Minh. Rozednívá se a již mnoho kilometrů před Lung Phin vidíme lidi s nůšemi na zádech jdoucí pěšky na trh. Někteří vedou i dobytek. Vyrážejí i ve tři hodiny ráno a jdou třeba deset kilometrů. I když je zde již spousta skútrů , je zde stále hodně chudých lidí, kteří jdou pěšky. Mimochodem nikdo nezastaví, aby někoho naložil. Ochota pomoci neznámým se ve Vietnamu nenosí. Přes spoustu dobrých vlastností které mají, toto je bohužel vlastnost špatná.
Trh se koná každý šestý den. Tento tradiční zvyk dnes ochraňuje trh před turisty. I když dnes turistické brožury trh již propagují, je jich zde minimum, naplánovat si cestu, vědět datum, je problém. Já zde neviděl turistu ani jednoho. Mojí výhodou je samozřejmě vietnamský doprovod, Mai ví, kde termín konání trhu na vietnamském serveru najít.
Viděl jsem ve Vietnamu desítky a desítky trhů. Ve městech, ve vesnicích, u moře, v horách, mezi minoritami i Vietnamci, ale tento trh mě zcela „vykolejil“, nejvíce fascinoval. Byl nejoriginálnější, nejpůvodnější, nejtradičnější. A to i s ohledem na nabízené produkty, i když samozřejmě i zde jsou dnes nabízeny plastové hračky, moderní výrobky.
Na trhu se prodává skutečně vše. Vše je rozděleno do určitých oblastí, míst. Na jenom místě se prodávají slepice, jinde psi, jinde krávy, jinde prasata, jinde alkohol, jinde vonné tyčinky, jinde bambusové nůše, … prostě vše. Vidím, jak si jeden farmář koupil ruchadlo bratří Veverkových. Největšímu zájmu se těší farmářské potřeby. Motyky, srpy, nože, proutěné koše. Viděl jsem i originální lýkové (bambusové) boty. Jsou to ale bohužel zbytky, u tradičních oděvů minorit byly boty první nahrazeny moderními umělohmotnými žabkami, pantoflemi nebo holínkami. Tyto boty se používaly stejně vyjímečně, trvanlivost neměly, chodilo se a dodnes hodně chodí bosí. Vůbec nechápu, jak v zimě, často v silné bundě, chodí bosí. Nebo bosí v pantoflích. Ponožky prakticky neznají.
Kupujeme maniok (cassava), je to něco jako brambory. Nestihli jsme snídani, tak to přijde k chuti. Jsou zde vidět různě oblečené ženy podle toho, z jakých etnik jsou. Není zde taková jednotvárnost jako v Sapě, kde se vyskytují ženy pouze z jednoho, případně ze dvou etnik. Zde je daleko větší různorodost. Stále nejsem ale schopen rozlišit mimo základních etnik Hmongů, Dao, Thay, další etnika. Takže spíše jenom vyvaluji oči nad některými úbory žen.
Nemám problém s fotografováním. Samozřejmě zachovávám určité dekorum, ale zde by bylo škoda pohledy nezachytit. Ale zde foťák znají, holky se stydí, schovávají. A zase naopak některé ženy i samy rády zapózují, aby pak přiběhly a nad fotkou se rozchechatly.
Cesta zpět do Ha Giang
Trh asi v 9 hodin trh opouštíme a vidíme proti nám jet jedno auto s turisty. Takže nejsme jediní, ale je to nesrovnatelné s trhy Lao Cai, Sapa a okolí, kde je turistů spousta.
Je to těžké. Sám jsem turista, ale rád vidím původní Vietnam bez turistů. Je to trochu sobecké.
Rozmýšlíme se, kudy jet zpět na Ha Giang. Nechceme stejnou cestou jako jsme přijeli, chceme jinudy. Na různých mapách jsou různé silnice. Zjišťuji, že největší pohádkou je mapa Google.
Pokračujeme směrem na Yen Minh a asi 10 km před Yen Minh se cesta rozdvojuje. Před rozcestím je také benzinka. Na mapě je značená jako silnice 176. Domnívám se, že jsme na ní, proto odbočujeme na jih a po o krátké době jsme ale zase na rozcestí. Ukazatel doprava na Ngam La a doleva na Lung Ho. Vydáváme se na Ngham La, ale po několika kilometrech se cesta mění v rozbahněnou spíše pěšinu. Vracíme se a vydáváme se směr Lung Ho.
Mám trochu strach, nevím zda jedeme správně. Máme ale naštěstí čas, říkáme si, případně někde přespíme. Silnice do Lung Ho byla poměrně dobrá, ale pak to začalo být náročnější. Vůbec nerozumím, jak zde silnice souvisí s mapou. Silnice je čerstvě vylámaná ve skále, ještě není hotová, ale je poměrně dobře sjízdná. Autem bych se po ní ale ještě nevydal. A příští rok to může být zcela jiné. Jedeme stále na jih, ale s obavou, že skončíme na slepé silnici někde v horách. Nevidíme jediného turistu i domorodců je zde minimum. Problém je i se zeptat. Vidíme samé průsmyky, údolí, vesničky. Najednou potkáváme lidi, evidentně jdoucí z trhu. Přijíždíme do Du Gia, kde trh akorát končí. Myslím, že je srovnatelný s trhem v Lung Phin. Je skoro poledne. I o tomto trhu jsem se na anglických serverech něco dočetl. Například, že je každý pátek, přitom je dnes sobota. Problém je, že jednou někdo něco na internet napíše, každý to opisuje. Přitom většinou tam nikdo nebyl. Nikdo to neaktualizuje. Na internetu je docela hodně stránek o Vietnamu, ale v absolutní většině různě opisované. Připadně autor uskutečnil jednu, dvě cesty do Vietnamu, ale je znalec přes všechno.
Cestou vidíme značku kolik kilometrů je do Q.Lo. Nevím co to je, na mapě to nemohou najít, ale následně jsem dostal informaci, že to Q.Lo je státní silnice. Skutečně to bylo pravda a přijíždíme na silnici 34, po které se vydáváme směr Ga Giang doprava. Očekával jsem lepší silnici, ale kvalita se nijak nezměnila, zase tu a tam bez asfaltu, bez betonu, plná výmolů. Ale to je proto, že to je stará silnice a je hodně rozbitá.
Po třetí odpoledne přijíždíme do Ha Giang z východu. Až do Ha Giang to byla cesta horami.
Za 4 dny jsme ujeli asi 350 km. Vše horami, serpentinami, většinou po dobrých silnicích, ale i tu tam terénem, bahnem, cestičkami. Mám toho tak akorát. Byla to ale jistě moje nejfantastičtější cesta v životě. A to myslím, že jsem toho viděl už docela hodně. Viděli jsme spoustu etnik, velmi rozdílné minority, světy. Viděli jsme stupňovitá políčka, viděli jsme pracovat mezi kamením. Viděli jsme i borový a smrkový les.
Mimo prvního dne, kdy jsme jeli i v mrholení, bylo hezky, jenom trochu zima. Poslední dva dny tepleji, nemrzl jsem. Ubytováváme se blízko autobusového nádraží a následující den odjíždíme zase o kus dále.
KONEC
Pokud se vám článek líbil, neváhejte kliknout na like nebo share. Pokud se k podobné cestě rozhodnete, napiště, rád vám poradím.
