Sloni
Po návratu ještě využíváme nabídky se svézt na slonech. V přírodě ve Vietnamu je dnes prakticky nemožné vidět slony. Před válkou jich byla spousta, válka a hlad způsobil téměř jejich vyhubení.
Na práci se využívají ještě v sousedním Laosu, zde již ne a jsou především pro turisty. Výhoda Vietnamu je, že to zde není takový byznys jako v Thajsku. Má to zde ještě přírodní ráz a na slonech jezdí většinou místní. Sloni nejsou turisticky vyparádění, nejsou jako strašáci, což nemám rád. Sedáme si na hřbet slona spolu s mašérem a nejprve jdeme (nebo jedeme?) vesnicí. Zde zjišťuji, že největší nebezpečí pří jízdě na slonech není případný pád na zem, rozzuřený slon, ale dráty elektrického vedení. Naštěstí vedení je většinou izolované, ale stejně se necítím nijak bezpečně.
Určitě to zážitek je, ale hlavně si řekneme „jel jsem na slonu“. Nic víc. Protože taková jízda cvalem na koni je něco zcela jiného. Zde sedíme jak pytel brambor. "Vejška" to ale je velká.
Zůstáváme přes noc ve městě Buon Ma Thuot a ráno vyrážíme rozhrkaným autobusem do Da Lat vzdáleného asi 190 km. DaLat je turistické město, něco jako Sapa na severu.
Jsou zde parky, vodopády, pagody, bylo to původní výletní místo Francouzů. Okolí je něco jako kříženec Vietnamu a francouzských Alp. Vidíme zde borové lesy na jaké jsme zvyklí. Samotné město je ve výšce 1600m, okolní „kopce“ dosahují výšky 2000. Vytahujeme všechno oblečení, co mám, moc toho ale není. Je okolo 8 stupňů
Přijíždíme na autobusové nádraží, které je mimo město, hned se na nás vrhají taxikáři a motaxikáři. Ale kamarádka jde nezadržitelně k jednomu mikrobusu. Ten odváží lidi do města a je zadarmo, je v ceně autobusu.
DaLat je určitě příjemné místo na dovolenou, pro pronájem mopedu, kola a výlety po okolí. Pravý Vietnam to ale už dlouho není.
Vracíme se do Saigonu a relaxujeme opět ve vodním parku.
Byl to hezký výlet na který určitě nezapomeneme. Mezi největší zážitky považuji DakLak, návštěvu Mui Na, langustové hody, překrásné pláže se lasturami
K O N E C