My Khe

Jsme v hotelu na pláži My Khe. Nejprve jsme odmítli hotel skoro za 30 dolarů a našli jsme hotel za 15. Ale v tomto hotelu se opakuje standard. Voda z umyvadla teče na nohy, ze záchodu při splachování je to podobné. Nevím již přesně z jakého hotelu, myslím ale že to bylo zde, mám strašný zážitek.

Sprcha je přesně nad záchodem. Sedám si a prkénko, které je zlomené, volné, kloužu, padám na zem. Po stabilizaci a provedení akce beru hadici na umytí, papír není. Tryska se uvolnila, zůstala mi v ruce, voda stříká okolo. Rychle hledám hlavní uzávěr, nacházím u země kolečko, kroutím jím a tím jsem vše dovršil . Na hlavu se mi spustila sprcha. Odcházím ze záchoda promočený, zničený, ponížený, zahanbený, s totální ztrátou iluzí a mého ega.

Ostrov Ly Son

Ráno vstáváme okolo páté. Stále mne sužuje žaludek, ale celkem to jde. Jedeme taxikem do přístavu odkud odplouvá loď na ostrov Ly Son. Ostrov je vyhlášený pěstováním česneku.

V přístavu při prodeji máme dva zážitky. Především foreign priority. Jsou zde dvě okénka, jedno s dlouhou frontou, jedno zcela bez fronty s označením foriegn priority. Já chtěl koupit lísek u okénka foreign priority pro nás tři, ale Mai mne tahá proti mému odporu pryč, že tam prý bych mohl koupit lístek jenom pro sebe, pro všechny a museli bychom stejně ještě do druhé fronty. Vietnamci jsou příliš zvyklí poslouchat autority, neprotestují. Celkem bez problému kupuji tři lístky u mého privilegovaného okénka. Ovšem až na diskuzi o ceně.

Policajt vypisuje spoustu nesmyslných dat do sešitu z pasu. Píše do knihy každého, kdo jede lodí na ostrov.

Na tabuli bylo napsáno (vietnamsky) že cestující nad 60 let mají slevu a tak chci využít alespoň nějakou výhodu vyplývající mně z mého stáří.

Prý to ale neplatí pro cizince. Paní u okénka se ptá Mai, proč se snaží pro mne mít levnější lístek. Odpověděla, že nic nehájí, jenom překládá. No, ve výsledku jsme se domluvili na kompromisu

Připomíná mne to jeden zážitek z Karlštejna těsně před revolucí. U vchodu byla tabule s anglicko - českým nápisem

„Entry adults 100 Kčs, Dospělí vstup dvacet korun“ Slovy, aby tomu cizinci nerozuměli.

Na lodi jsem jediný cizinec. Turisté zde jsou, ale výhradně Vietnamci. Jinak ostrov moc turistický není. Plavba byla hezká, asi hodinu rychlou lodí. Na druhém břehu mne odchytává obrovský policajt. Tak velkého Vietnamce jsem ještě neviděl. A odvádí mne do budky, kde zase sepisuje všechna data. Pak chce vědět v jakém hotelu budu spát. Přece jenom je to policejní stát. Po tom, co zjistil, že s Mai pocházejí z jednoho kraje, byl velice příjemný.

Po krátkém odpočinku si půjčujme dva skútry za stovku. Jedeme podle pobřeží na jih.

Všude vane odér česneku.

Česnek je skutečně všude. Suší se na silnici, na cestách, na terasách, kdekoliv je čistá rovná plocha. Všude jsou políčka česneku, česnek je ve vzduchu, je všude cítit.

Po tom, co jsem viděl Kingdom of coconat, Kingdom of coffee, toto je Kingdom of garlic.

Zastavujeme se ve velkém přístavu lodí. Rád bych vyjel s místními rybáři ráno na ryby, ale nějak to nejde dohodnout, Mai se totiž ani moc nechce. Prý žena na rybářskou loď nesmí. Navíc prý zítra lodě nevyjedou, je vítr. Je to možné.

Projíždíme celý ostrov, dostáváme se ke skalám, vyjíždíme na nejvyšší kopec. Zde nás ale zastavují vojáci. Výhledy jsou ale fantastické. Slaná voda je všude ve vzduchu, jsme celí ulepení.

Jsme trochu zklamaní s jídlem. Čekali jsme zde spoustu mořských potvor, ryb ale nic tu ale není. Nakonec jsme našli přece jenom jednu hospůdku, kde jsme si dali krevety.

Ráno jdeme do přístaviště, kde jsme včera přistáli se podívat na vykládání ryb. Je jich ale velmi málo, skutečně rybáři kvůli velkému větru nevypluli. Náš „známý“ obrovský policajt ze včerejška se motá stále na molu a radí nám odplout s malou bývalou rybářskou lodí na blízký malý ostrov, prý je to tam pěkné. Takže vrážíme. Je to asi půl hodiny, ve velkých vlnách je to zážitek. Na lodi je i několik vietnamských turistů, pár lidem se zvedl žaludek, krmí ryby.

Na lodi je jenom 5 plovacích vest a asi 30 lidí. Docela riskantní. Na ostrůvku opět policajt a hned ke mně, prý passport. V místech, kde nejsou cizinci, když policajt náhodou cizince vidí, hned musí ukázat aktivitu. Pas vždy otevře, velmi dlouho studuje a nakonec se zeptá, z které jsem země. Já vždy odpovídám, že to tam je napsáno.

Nechtělo se mi ale tentokrát pas ukazovat, tak mu naznačím, že jsem již dokonale "prolustrovaný". Čím má méně příležitosti něco studovat, tím méně problémů. Nakonec mu to Mai nějak vysvětlila.

Ostrůvek byl krásný, s malými pískovými plážemi, je to na dovolenou. Přidává se k nám jedna holka ve věku Mai, cestuje sama. To se ve Vietnamu jen tak nevidí.

Zde také všude smrdí česnek. Stále je velmi silný vítr, odhaduji tak 7 Bft.

Na zpáteční plavbě se vítr ještě zvedl. Loď je přeplněná, tentokrát jsou na lodi pouze tři vesty. Nikdo se ale o ně nezajímá, tak jsme si je rozdělili. S loděmi mám zkušenosti, nebojím se, ale zde to jsou často rakve

Pro Tunga, který včera viděl moře poprvé v životě to musel být obrovský zážitek.

Vracíme se na náš ostrov a na skútrech objíždíme ostrov, navštěvujeme několik fantastických pagod a asi největší sochu Buddhy, co jsem zatím viděl ve Vietnamu.

Absolutní většina pagod, Buddhové, jsou ale postaveny nedávno. O tom, že staré zničili bolševici se nemluví a Vietnamci i sami rádi zapomínají. Chrámy jsou často v jeskyních. Všude na kopcích jsou zde vojenská stanoviště, jsme prý blízko hranic. Moc to nechápu, Čína je přece daleko. Čína je něco jako Rusko, expanduje všude, kde je to jenom trochu možné a moře se těžko uhlídá. Číňane již zabrali celé Jihočínské moře až za Paracelovy ostrovy u Malajsie, kde má být ropa.

Určitě tento ostrov stojí za návštěvu.

Ráno kupujeme lístky na loď abychom jeli zpět na pevninu a v 7.30 loď odjíždí. Je to jiná loď rychlejší, celou cestu trávíme na palubě. Pro zpáteční plavbu jsem již starý dost, sleva nad 60 let zde funguje. Na pevnině se na nás vrhají taxikáři. Nejsou zde autobusy, asi kdybych byl sám. tak jedním taxíkem jedu. Mai si ale poradit umí a nakonec za několika rohy autobus našla. Mai kupuje velký pytel malých sušených krevet, prý pro maminku. Už začínáme cestovat jak domorodci, s pytli a spoustou zavazadel. Už se těším, až Tung odjede a vezme sebou tyto věci do Hanoje.

Pokračování