Jedeme do hor
Naším cílem je provincie DakLak. Když si ve Vietnamu koupíte lístek na dálkový autobus, obvykle je v ceně i odvoz malým autobusem přímo z vašeho hotelu. Obvykle vás i v cílovém místě zase z autobusového nádraží odveze mikrobus, autobus, transporter do centra zdarma. To je samozřejmě obtížné využít bez znalosti vietnamštiny. Sami to nenabídnou, není jiná možnost nežli využit taxi. Zde pouze radím, když autobus přijede na vzdálené autobusové nádraží u města a vidíte, že se cestující hrnou do nějakého mikrobusu, tak se k nim přidat. Tzn. nás v hotelu vyzvedává řidič mikrobusu, veze na nádraží a jedeme autobusem 200 km asi 4 hodiny do Buon Ma Thuot, na místní poměry velmi rychle.
Zde ale mikrobusy nejsou, zažíváme standardní „boj“ mezi naháněči, taxiky. Každý se vrhá ke mně, k bohatému „Sáhibovi“. Já je odkazuji na mojí malou vietnamskou kamarádku, kterou oni zprvu přehlíží jako krajinu. Ona je ale pěkný „řízek“. Zde to ale trochu vyhnala do krajnosti, jednomu agresivnímu taxikáři do očí řekla, ty se mi nelíbíš, s tebou nepojedeme. A přestala si ho všímat. On to psychicky nepřežil, začal všechny ostatní obíhat, aby nás nevzal do města nikdo. Nakonec mototaxikář, který nás nakonec naložil, ho za 30.000 dongů uklidnil a odjeli jsme. Popsat vietnamský systém provizí je na celou knihu.
Chceme se ubytovat v národním parku v Buon Ma Thuot v blízké vesnici, ale zde zase zapracovala police. Prý cizince ubytovat nikdo nesmí. Zkoušíme i úplatky na policejní stanici, ale nepodařilo se.
Nakonec nám nezbylo, nežli vzít zavděk turistické chatičce za 150.000 dongů. Zde jsme potkali jediné dva turisty, shodou okolností Čechy.
Vracíme se pěšky do vesnice a v domě, kde jsme původně chtěli přespat, si domlouváme místního průvodce. Vždy na takovýchto místech je dobré si domluvit někoho místního. Bez něho bychom zažili zlomek. Cestou vidíme, jak všude suší kravský „odpad“. Přehazují to normálně rukama.
Průvodce nás nakládá na malou loď a jedeme po proudu peřejemi po řece asi 5 km parkem. Ve Vietnamu je většina motorů typu „motorveslo“- Lodní šroub je na dlouhé hřídeli s ostruhou, motor je protizávaží. Má navíc ostruhu. Tzn. při nárazu na kámen se velmi lehce zvedne, případně je možné motor lehce zváhnout a tak zvednout vrtuli. Je to daleko praktičtější jako klasické přívěsné motory. Tento je výrobek Honda. Hodně jsou rozšířené čínské, ale ty jsou strašně těžké.
Žádné turisty nevidíme, jako by to nebyl park. Cestou pozorujeme kávovníky, nazývá se to zde království kávy.
Přistáváme na opačném břehu a jdeme kus parkem. Zde má náš průvodce nový domek, který si právě staví. Je to vlastně bambusová chýše na kůlech, ale ještě nemá vypletené nějaké stěny. Je zde jeho manželka a pár (4) dětí. Má prý ještě další 4, ale ti jsou ve škole. Připravila nám vynikající ryby, seznamujeme se se všemi.
Paní domu není Vietnamka, je z národnostních menšin, nejsme ale schopni rozeznat ze které. Vietnamsky umí málo. Navíc moje kamarádka má severský dialekt, velice špatně si rozumí.
Plavba zpět proti proudu v peřejích motorovou lodí byla docela drsná. Jsou zde také provazové mosty přes řeku, ale spíše pro turisty. Jenom ti turisté chybí.
