Hoi An

Jedeme busem a ještě asi 10 km taxíkem za 140 Kč. Docela drahé. Vysazuje nás před nějakým hotelem blízko centra a zůstává stát opodál, aby si pak došel pro provizi, jak je ve Vietnamu běžné. Proto odcházíme a čekáme až odjede.

Máme problém najít hotel s pokoji s okny. Nějak si stále nemohu zvyknout na spaní v místnosti bez okna. Za 30 USD. Je to docela drahé, ale jsme v totálně turistické oblasti. Většinou starší lidé se zájezdy. Většina turistických kanceláří vozí lidi do větších měst, není zde problém s větší skupinou. Město je ale krásné, plné krámků, suvenýrů, restaurací. A po setmění teprve začíná život. Je to velmi krásné turistické město, přirovnal by to k Malace v Malajsii. Také se to tak někdy nazývá. Vietnamská Malaka. Vše je překrásně osvětlené. Mají zde systém lístků, který platí pro více vstupů do pagod, památek a při jednotlivých vstupech se z lístku kus ustřihne. Velmi brzy je náš lístek ustříhaný.

Ale my jsme pagod už docela nasycení takže to zase tak moc nevadí. Je zde také hodně čínských památek, pagod, chrámů. Je potřeba rozlišovat chrámy od pagod. Někdy to není jednoduché. Pagoda je buddhistická, chrám ne. Jou ale velmi podobné.

Je zde spousta krámků se suvenýry, překrásné vyšívané obrazy vyřezávané sochy, Buddhové, nábytek, modely lodí. Fantastické.

Samozřejmě si musíme prohlédnout japonský krytý most.

Druhý den si půjčujeme tři kola a nejprve jedeme na trh na snídani, v hotelu nesnídáme, je to zbytečně drahé. Nakonec jedeme na pláž se vykoupat. Zde jsme si trochu „naběhli“ Zastavili jsme se na jedné pláži, sedli pod slunečník a aby majitel neremcal, koupili jsme si alespoň kávu. Když se po půl hodině zvedáme, chce na nás zaplatit za denní pronájem slunečníku, stovku. Mimochodem předem nám nic neřekl. Sice jsme nakonec zvítězili ale ve skutečnosti ho jistě obveselili. Mai totiž v písku ztratila klíček od kola, který jsem dlouho hledali a nenašli. Nakonec jsme kolo odvláčeli do jednoho krámu, kde chlap přinesl obrovské loupežnické nůžky a zámek přestřihl.

Jedeme do vesnice, kde se pěstuje zelenina, kde mne zaujala plantáž s burákovníky. Prvně v životě jsem se účastnil polního pichu na buráky.

Pak jedeme do vesnice hedvábné. Ukázali nám morušovník, kokony, jak se pěstují (nebo chovají?) housenky. Jak se v horké vodě spaří a odmotává vlákno. Potom jak se na prastarých tkalcovských stavech tká. Dokonce tam jeden byl takový, že to byl vlastně jenom rám, do kterého byla ukšírovaná tkadlena.

Zajímavé je jak se pozná pravé hedvábí od nepravého, míchaného, umělého. Pravé, když se zapálí a uhasí, smrdí silně jako vlasy. Nepravé nebo s příměsemi jako papír nebo umělá hmota.

Tung zjišťuje, že píchl gumu u kola. Ale není porblém, zde ve Vietnamu toto umí řešit na každém rohu. Asi za deset korun. Velice rychle, zadní, ani nevyndával kolo z rámu. Je to daleko lepší servis, jako u nás.

Nakonec ještě navštěvujeme keramickou vesnici a se zastávkou na trhu se vracíme.

Cu Lao Cham 

Vstáváme v pět hodin a jdeme na loď na ostrov Cu Lao Cham

Dost bloumáme. Jdeme do přístaviště, poslali nás zcela jinam. Tam nám zase řekli zpět a po tři čtvrtě hodině chození s báglem jsme na stejném přístavišti. Pro místní za 30, pro cizince prý za 150. Mai to pro mne nakonec ukecala za 100. Plujeme po řece, všude rybářské sítě zavěšené na čtyřech kůlech, které se pomocí důmyslného systému pomocí rumpálu potápí do vody. Před vyplutím na moře ještě zastavujeme a loď se plní vietnamskými turisty.

Přestože jsem zaplatil, navíc více jako cizinec, vyhazují mě. Prý nemohou ručit za mojí bezpečnost. Obvyklý stupidní argument. Ale s jinou moderní lodí prý ano, samozřejmě za další peníze. Nakonec to Mai zase ukecala, že jsem členem velké vietnamské skupiny. Ještě pomohla jedné Francouzce co byla s námi na lodi. Přímo na lodi nás jeden Vietnamec odchytil a odvezl na skútrech do Homestay.

Po krátkém odpočinku si pronajímáme dva skútry a vyrážíme na objížďku. Je zde skutečně minimum turistů Očekával jsem zde turistické rezorty, ale ani vidu, ani slechu. Jedeme na sever, na odvrácenou stranu ostrova kde narážíme na nově udělanou širokou betonovou silnici, která není v žádných mapách. Je to velmi široká silnice, jako kdyby měla vést do nějakého obrovského města. Připomíná mne to severokorejské magelomanské stavby, kde nic tu nic. Jsme na silnici jediní.

Je to zcela nesmyslná a neúčelná silnice. Několikrát nám zastupují cestu vojáci.

Po návratu zjišťujeme příčinu. Jedná se o bezpečnostní projekt související s Čínskou expanzí. Číňané zabrali celé jihočínské moře a posunuli hranici prakticky až k Vietnamským břehům. Jestli to takto půjde dál, tak bude možné ve Vietnamu vlézt do vody jenom s čínským pasem.

Cestou zpět kupujeme na trhu chobotnice a škeble, které nám pan domácí udělal. Jak později zjišťujeme, pan domácí je pěkný zloděj a hodně nás natáhl.

Večer jdeme na procházku k moři.

Spíme v místnosti s jednou postelí ale dali nám ještě jednu matraci na zem. Na záchodě umyvadlo není, splachuje se ze škopíčku.

Snídáme u pana domácího jdeme na trh. Mai kupuje chobotnici , krevety a další potvory. Na tomto ostrově jsou zakázané igelitové pytlíky, trochu to dělá problém. Je to na Vietnam velká výjimka.

Potom jsme si pronajali malou loď a jedeme na ryby. Chytáme na prut a na žížaly. Nejúspěšnější ke Mai, chytila čtyři ryby, já tři, majitel lodě dvě a Tung jednu. Potom se ještě potápíme ke korálům se schnorchlem. Je to hezké, ale na s potápěním v Malajsii u ostrova Tioman to v žádném případně nemá. Na ostrově moc cizinců nepřespává, ale přes den k němu přijíždí z pevniny hodně rychlých člunů.

V homestay nám uvařili krevety co Mai ráno koupila. Čím dál tím více si zvykám na mořské jídlo.

Večer ještě zkoumáme výrobu kruhových rybářských loděk. Jsou pletené ze štípaného bambusu, vyplněné kravským lejnem a ucpané borovou smolou.

Už nesnídáme v homestay. Pan domácí je zloděj a včera si účtoval za každého snídani 50.000 dongů. Jíme v centru, velmi dobře. Bageta a nějaké nudle.

Cestou vidíme zabíjet prasata. Dnes je oslava moře, která probíhá na vodě, na dvou k sobě svázaných lodích. Koná se dvakrát ročně. Na konci silnice vidíme ještě spoustu opic.

Jdeme zpět chceme se zastavit v pagodě. Zastavuje nás policajt, prý z důvodu oslavy je cesta zavřená. Nesmysl. Je to policejní stát a využijí každé příležitosti k nějakému nesmyslnému zákazu.

Jdeme do pagody oklikou přes pole. Pagoda je překrásná, jedna z nejhezčích, co jsem kdy ve Vietnamu viděl. Bohužel nemám sebou foťák. Buddha stojí v lotosovém květu, ale ten je z obrovského kusu dřeva. Venku stojící bílý ženský Buddha ze stran s draky, překrásné. Beru si v homestay bágly a jdu pozorovat oslavu. Nic moc, na lodích mají vepřové hody.

Opouštíme ostrov, mimochodem nejčistší místo ve Vietnamu, co jsem kdy viděl. Žádné odpadky. Je evidentní, když se chce, jde všechno.

Na ostrově nesmí přespat ani jeden Číňan. Aby snad jej přes noc neprohlásil za čínské území.

Neplujeme až do DaNangu, vystupujeme hned na břehu a za 350.000 si bereme taxi do DaNangu. Je to výrazně rychlejší a hlavně pohodlnější.  

Pokračování