díl 6 cesta zpět do do Ha Giang, homestay cesta do Bac Me
Původně jsme měli jet asi jenom 40 km. Po ujetí této vzdálenosti jsem byl na programován na konec cesty. Ale kamarádka mně nějak opomněla sdělit, že změnila plán, bude lepší pokračovat do Bac Me přes Ha Giang. Prý jí řidiči řekli, že tam je špatná silnice. Samozřejmě nebylo možné zjistit, zda mluví pravdu. Spíše si myslím, že měli obavu, že bychom jim zaplatili pouze dva dny a oni by se třetí den kus museli vracet sami domů.
Po ujetí této vzdálenosti, když mně sdělila, že pojedeme ještě asi 130 km, jsem málem dostal infarkt.
Přilepený na zpoceného řidiče jsem trpěl. Pak jsme k tomu píchli. Zadní. Myslel jsem, že asi začne problém, ale byl jsem překvapen. Píchli jsme asi 30 m před nějakým barákem, kde někdo zrovna opravoval skútr. Během 15ti minut to bylo opravené. Stálo to 50.000 DNG i s novou duší. Byl to skutečně fofr. I když to byla zadní pneumatika. Jako bych ale dostal nějakou vzpruhu, spadla ze mne únava a na konečném úseku jsem už zase držel stabilitu, jenom ten rozsekaný zadek kdyby nebyl.
Benzinových pump je jižněji již více. Ale jsou zde stále místa, kde jsou soukromníci a prodávají benzin z PET lahví nebo takovou malou ruční pumpičkou z větších nádob. Říkám tomu Pepsi Petrol station.
Ubytovali jsem se v homestay v blízké vesnici Ha Giang. Všechny domy zde mají doškové střechy. Prý je to lepší jako vlnitý plech, lépe to tepelně izoluje.
Vesnice je úchvatná, ale lidé zde nezdraví. Celkově systém zdravení ve Vietnamu je zcela odlišný od našeho.
Večeři připravil pan domácí, moc ale sdílný nebyl. Byl to spíše takový mafián. Když jsem se ho ptal co dělá, čím se živí, tak to různě zamotával. Myslím, že to byl nějaký šmelinář.
Ráno jsem si prohlédli vesnici. Mohl bych dělat stovky fantastických snímků. Krásné palmové listy, vidíme různý hmyz stavět si hnízda. Záchody snad čistší mít už nemohou. Jsou to totiž přístřešky s jedním prknem nad rybníčky, ve kterých chovají ryby.
V poledne jsme odjeli s mototaxi do města s plánem vyrazit do Bac Me kde bychom chtěli sehnat loď.
Autobus opět hodinu objížděl město a nakládal různé balíky, nežli jsme konečně vyrazili. Střecha je plná naložené cukrové třtiny. Autobus byl herka bez větráků, bez klimatizace. Viděl jsem, jak řidič záhadně někomu platil , prý policii. Oni vůbec nemají problém s úplatky. Prostě tak to je, tak to být musí, tak co se rozčilovat. Měl bych problém zde žít. Přes cestu byly někdy závory, prý kontrola zboží. Nás ale nezastavili.
