Plán cesty

 

Delta Mekongu 

 

Jih Vietnamu jsem navštívil již několikrát a přestože miluji více sever, v roce 2018 jsem se na jih vrátil. Hlavně abych více prozkoumal deltu otevřel cesty dalším následovníkům, kteří nechtějí kopírovat jenom doporučení cestovek na známá místa. Na konce cesty byl trochu odpočinek na pláži 

 

Přes řadu článků o návštěvě delty jsem zjistil, že prakticky deltu nikdo nezná. Maximálně do ní cestovatelé nakouknou, svezou se na lodičce na plovoucí trh a to je vše. Ani obyvatelé Saigonu deltu neznají. Nezajímá je. Dovolenou tam nikdo trávit nejezdí. Maximálně navštíví příbuzné a to je vše. 

 

V minulosti jsem už navštívil některá místa, dokonce jsem se na lodi plavil až na nejjižnější mys CaMau, kam se turisté běžně nevydávají.  A tak jsme  určitý přehled měl a proto jsem si mohl cestu lépe naplánovat.  

 

 

Delta je  obrovská, vlastně celý jih Vietnamu a Kambodže je delta Mekongu. Má neskutečně mnoho podob. V horní  části to jsou především vodní vesnice, plovoucí trhy se zajímavým životem v deltě.  Tuto část  turisté navštěvují nejvíce.  Druhou část většinou vůbec nepoznají, ani o ní neví, jsou to  nekonečné pláně rekultivované delty s obrovskými rýžovými poli, mezi kterými je síť rovných umělých kanálů. Třetí část je nejhůře dostupná s mangrovy blízko moře. Tu je možné poznat prakticky pouze z lodi.  

 

Uvažoval jsem se vydat na cestu sám, ale nakonec jsem se dohodl s jedním vietnamským kamarádem, tzn cestu jsme  uskutečnili ve dvou. Cestovat s Vietnamcem je vždy obrovská výhra. I když je potřeba i znalost vietnamštiny brát z rezervou. Vietnam není Evropa a myšlení lidé je na míle daleko našemu.  To hezky ukazuje jedna příhoda z městečka Chau Doc.  Při diskuzi v opravně motorek jsme se zeptali, kde je zde plovoucí trh. Pro nás je to jednoznačně nejdůležitější místní zajímavost.   Opravář vůbec nevěděl, nevěděl dokonce ani o čem je řeč. On opravuje motorky, řeka ho nezajímá, trh na vodě také ne, je pravděpodobné, že se nikdy neplavil na lodičce. Každý je zde  uzavřen do svého věta. 

 

S tím souvisí ještě jedna moje příroda.  Miluji lodě, viděl jsem v Asii krásně vyřezávané modely lodí z jednoho kusu dřeva. Seznámil jsme se s jedním řezbářem, který vyřezával Buddhy, draky, oltáře, postele,.. Požádal jsem ho, zda by mi nevyřezal asijský sampan, lodičku. Výsledek byla tragedie. Jak jsem později zjistil, on v životě loď neviděl, ani v televizi, prostě se nikdy nezajímal. 

Co z to plyne? 

 

Že ne každý Vietnamce vám při cestě pomůže. Neznají geografii, znají pouze svoje okolí, svojí práci. Tzn znalost vietnamštiny je obrovská výhoda, ale ne spása.

 

Naštěstí ale dnes existují mapy Google a byla nám na cestě největším pomocníkem. Cestu jsem naplánovali na motorce, skútru. 

 

Původně jsem měli v úmyslu poznat i kus delty v Kambodži. Jenomže jsem se nedohodli v půjčovně motorek, aby nám dali sebou i modrou kartu. A bez ní nás do Kambodže nepustí. Protože v půjčovně podmiňovali k modré kartě i  zálohu ve výši téměř v ceně skútru, tak jsme se záměru návštěvy Kambodže vzdali. Vím, že Kambodža je také zajímavá, už jsem jí v minulosti navštívil, ale rozhodli jsem se o to více prozkoumat část vietnamskou.

 

1 den

 

V Saigonu jsme  si půjčili skútr 125 ccm Yamaha, ve velmi dobrém stavu za 60 Kč na den. Vím, že v Saigonu se nejvíce půjčují motorky v ulici BuiVien a okolí. Také si na delší cesty turisté nejraději půjčují  výkonnější motorky Honda Vin.  Ty jsou ale často v pochybném stavu, zde je rovina, dobrý skútr stačí. Navíc jeho  půjčení je levnější. A protože se domluvíme vietnamsky, mohli jsme najít dobrou půjčovnu mimo tuto turistickou oblast. 

 

HoČiMinovo (Saigon) město je největší město Vietnamu.  S jeho názvem je to složitější. Historické město Saigon severovietnamští vojáci po jeho dobití v roce 1975 hned druhý den přejmenovali na HoChiMinhovo město. Je to jeho oficiální název. V běžné mluvě se ale název Saigon používá bez žádných obav, problémů. Na rozdíl od našeho Gottwaldova, kdy použít za bolševiků název Zlín, byl téměř kriminální čin. Navíc jedna čtvrt města se stále jmenuje Saigon. Také tento název nese nejznámější druh piva na jihu

 

Prohlídku města ale považuji za méně zajímavou jako Hanoi, která se více zachovává vietnamský ráz. Saigon se pomalu mění v asijské velkoměsto s mrakodrapy.  I když město němá žádné slumy, velmi chudé čtvrti město má. Určitě za návštěvu stojí  budovu pošty, Notre Dame,  i  největší mrakodrapy.  Budova nového finančního centra nás zaujala , dostali jsme se na vyhlídku pod plošinu heliportu. Mimochodem Financial centre pod rudým praporem se srpem a kladivem stále obtížně vstřebávám. Já, který jsem vyrostl za skutečné totalitní Novotného a Husákovy éry.  Vůbec ekonomický a politický systém Vietnam se svým spíše neřízeným kapitalizmem pod vládou komunistické strany je pro nás hodně nepochopitelný. 

 

Ve městě se staví metro, částečně po povrchu, tzn všude jsou staveniště. 

My jsme se ubytovali v uličce Phan Ngu Lao, blízko turistické třídy BuiVien. Zde je řada malých hotýlků, poměrně levných a hlavně mimo hlavní rušné ulice. Ve Vietnamu se hotely neplatí za osobu, ale za pokoj. V podstatě kolik v něm spí lidí je nezajímá. My platili 400.000 VND, což na Saigon v centru je poměrně dobrá cena. 

 

2 den Vyrážíme na cestu

I když jsem už najel ve Vietnamu pár tisíc km, nějaké zkušenosti mám,  jet v provozu v Saigonu je vždy neskutečný zážitek. Já tomu říkám, že to je tak trochu motorkářský orgasmus. Nyní si to dokonce přímo užívám. Vůbec nejlepší „vzrůšo“ je odbočování z hlavního proudu motorek doleva, tzn. se dostat přes protější řeku motorek. Stejně jako z vedlejší se zařadit to řeky při doleva a překročit protijedoucí řeku. Je to ale o zvyk, hlavně se nelekat když někdo jede přímo proti vám a  snaží dostat na svojí stranu. 

 

S navigací je jediná obtíž, že při řízení nemohu řídit a současně v ruce držet telefon. Na rozdíl od místních, kteří to zvládají bravurně. Nejenom pří řízení motorky telefonují, ale běžně píší zprávy. Někdy ještě zvládají držet deštník. Já ale navigování kamarádovi přenechat nemohu. Byl by to předem ztracený pokus. Vietnamci a mapy je totiž tragedie.  A to dnes i s Google maps je pro  ně problém. Nevědí kde je sever, jih, nevidí mapu jako obrázek, ale jako text,..  takže ve výsledku vždy zastavím a podívám se kam dál.  Je to ale fantazie proti nedávné době, kdy orientace bez GPS byl fakt problém. 

Vyrazili jsme do MyTho, oblíbeného cíle turistů. Jeli jsme po hlavní silnici, zde ještě nebyl důvod k bližšímu zkoumání delty.  Ubytovali jsme se v turistickém homestay asi 3 km severně od hadí farmy. Zásadně při mých cestách nic nerezervuji dopředu. Nevím kam dojedeme, vždy vše řešíme podle situace. Dnes navíc s mobilem v ruce je nulový problém něco najít. Ještě týž den jsme zajeli na hadí farmu, ale bylo 16.30 a prý zavírají v 17.00. Tak jsme návštěvu nechali na druhý den.  Cestou nás postihla skutečná průtrž mračen. Ale jak jsme odkoukal od místních, s dobrou pláštěnkou to jde. Tak jsme si zajeli alespoň do města na dobrou večeři. 

Cestou si totiž užíváme největší přednosti jihu. Jídlo, nápoje a ovoce. Nejvíce miluji rozmixovaný soursop (custard apple, vřele doporučuji) pak ale také  jackfruit, avokado, ananas.  Rozmixované s ledem a mlékem. Za 20 až 30 Kč. K lehké večeři je také vynikající vařená kukuřice koupená na ulici. Samotná, bez másla, bez soli, je velmi sladká, je to skutečná pochoutka. 

 

 

3 den Hadí farma

 

Ráno trávíme trochu prací, připojení wifi je skoro všude velmi dobré. Navíc mám místní SIM kartu, což je dobré hlavně pro online mapy.

 

Potom se vydáváme na hadí farmu. Hadí farmu jsem  již dříve navštívil v Hanoji, tak to pro  mne nebyla novinka. Zpočátku jsem byl trochu zklamaný. Spousta malinkých kotců s hady, kde toho moc vidět nebylo.  Ale pak jsme se domluvili s jednou místní paní, aby nám vše ukázala. Vždy na mých cestách se snažím sehnat místního průvodce, kamaráda. Je to pak úplně o něčem jiném. Někdy zadarmo, někdy za peníze. Ale vždy se to vyplatí. Takže jsme si hodně povídali, spoustu věcí jsme se dozvěděli. Hady nám vytáhla i z kotců, užili jsme si to.  Hady jsem si mohli i „pochovat“, ale  kobru a mambu černou jsme pozorovali jenom přes mříž s dostatečným respektem. Jsou tam také klece s opicemi, několik krokodýlů, výběh s pštrosy a dále už si nepamatuji.  Hady zde chovají především pro lékařské účely a na jídlo. 

 

Vždy mne irituje, když se někdo chlubí, že průvodce je zbytečný, že to jde bez něj. Je to samozřejmě hloupost. Pokud jde někomu jenom o přesun z A do B a ubytovat se, pak ho skutečně nepotřebuje. Ale my cestujeme za poznáním. Pokud se chceme skutečně něco dozvědět, vidět a zažít, pak je průvodce neocenitelný. Když pojedete do Paříže a budete tam míst místního kamaráda, bude to najednou jiná Paříž.

Po prohlídce farmy jsme odjeli do městečka CaiBe s vyhlášeným plovoucím trhem, kde jsme se ubytovali v malém hotelu.

 

4 den  Plovoucí trh

 

V 7 hodin ráno jsem vyrazili vyrazili na plovoucí trh. Byli jsme celkem zklamaní, bylo zde velmi málo lodí, tzn. Zavrhli jsem půjčení lidičky a soustřeďujeme se na břeh. Zjistili jsme, že mapa zcela nesouhlasí, je zde most, který zde nemá být. Udělal jsme si hezkou vyjížďku kolem ramen, přejeli jsme rameno přívozem a  ocitli  se na trhu. Na trhu jsem koupili záhadné ovoce, takové malé buvolí rohy. Netušil jsem co to je, později, po návratu, jsem zjistil, že to prý roste  i u nás a jmenuje se to kotvice plovoucí. Má ale prý více druhů. 

 

Na trhu vždy kupujeme ovoce, hlavně mango, banány, ananas, ale také čerstvé, pouze vařené buráky. 

Ananas je dobré si nechat okrájet, je to blbá práce a hlavně „je to v ceně“. Mají na to zvláštní „šroubovicový“ systém. Zde poznamenávám, že při cestování je potřeba vždy vozit pořádnou kudlu. Ne nějaký malinký perořízek. Při krájení ovoce je potřeba, i jsme si několikrát na ohni pekli kachnu, kuře, ,,, vždy se kudla hodí.  Také jsme si koupili na trhu půl kila krásných krevet a v hotelu požádali, aby nám je paní uvařila. Toto všeobecně doporučuji cestovatelům. Koupit na trhu a v hotelu uvařit. Vždy se dohodnete. V absolutní většině zadarmo, vyjímečně chtějí  za uvaření tak 20 korun.  Hotel běžně jsou bez snídaní,  stravujeme se většinou na ulici.  Na ulici je tolik dobrot, a  levných. 

Po krátké pauze v hotelu jsme po obědě vyrazili dále, na velmi zajímavou cestu na ostrov jižně od CaiBe přívozem, z něj na jih zase další přívoz a pak na západ na výběžek naproti Ving Long, kde je několik homestay.  Byl to velmi zajímavá cesta pouze malinkými cestičkami kterou jsem sledovali jenom s GPS. Fery jsou velmi levné, včera 4 koruny, dnes první 8 korun, druhá 12 korun.  Je zde poměrně bohatý kraj, pěstuje se zde spousta ovoce, hlavně durian. Potom banány, také mango, a další.

 

Cestou jsme se zastavili v restauraci, jídelně. Zde na jihu je běžné, že jídelny, restaurace mají spousty zavěšených hamak. Docela si představuji, že by to bylo dobré i u nás. Lehnout si v hospodě,...  Po ubytování v homestay jsme ještě vyrazili na  okružní výlet. 

delta Mekongu

Jih Vietnamu jsem navštívil již několikrát a přestože miluji více sever, v roce 2018 jsem se na jih vrátil. Hlavně abych více prozkoumal deltu otevřel cesty dalším následovníkům, kteří nechtějí kopírovat jenom doporučení cestovek na známá místa. Na konce cesty byl trochu odpočinek na pláži 

Přes řadu článků o návštěvě delty jsem zjistil, že prakticky deltu nikdo nezná. Maximálně do ní cestovatelé nakouknou, svezou se na lodičce na plovoucí trh a to je vše. Ani obyvatelé Saigonu deltu neznají. Nezajímá je. Dovolenou tam nikdo trávit nejezdí. Maximálně navštíví příbuzné a to je vše. 

V minulosti jsem už navštívil některá místa, dokonce jsem se na lodi plavil až na nejjižnější mys CaMau, kam se turisté běžně nevydávají.  A tak jsme  určitý přehled měl a proto jsem si mohl cestu lépe naplánovat.  

Delta je  obrovská, vlastně celý jih Vietnamu a Kambodže je delta Mekongu. Má neskutečně mnoho podob. V horní  části to jsou především vodní vesnice, plovoucí trhy se zajímavým životem v deltě.  Tuto část  turisté navštěvují nejvíce.  Druhou část většinou vůbec nepoznají, ani o ní neví, jsou to  nekonečné pláně rekultivované delty s obrovskými rýžovými poli, mezi kterými je síť rovných umělých kanálů. Třetí část je nejhůře dostupná s mangrovy blízko moře. Tu je možné poznat prakticky pouze z lodi.  

Uvažoval jsem se vydat na cestu sám, ale nakonec jsem se dohodl s jedním vietnamským kamarádem, tzn cestu jsme  uskutečnili ve dvou. Cestovat s Vietnamcem je vždy obrovská výhra. I když je potřeba i znalost vietnamštiny brát z rezervou. Vietnam není Evropa a myšlení lidí je na míle daleko našemu.  To hezky ukazuje jedna příhoda z městečka Chau Doc.  Při diskuzi v opravně motorek jsme se zeptali, kde je zde plovoucí trh. Pro nás je to jednoznačně nejdůležitější místní zajímavost.   Opravář vůbec nevěděl, nevěděl dokonce ani o čem je řeč. On opravuje motorky, řeka ho nezajímá, trh na vodě také ne, je pravděpodobné, že se nikdy neplavil na lodičce. Každý je zde  uzavřen do svého světa. 

S tím souvisí ještě jedna moje příhoda.  Miluji lodě, viděl jsem v Asii krásně vyřezávané modely lodí z jednoho kusu dřeva. Seznámil jsme se s jedním řezbářem, který vyřezával Buddhy, draky, oltáře, postele,.. Požádal jsem ho, zda by mi nevyřezal asijský sampan, lodičku. Výsledek byla tragedie. Jak jsem později zjistil, on v životě loď neviděl, ani v televizi, prostě se nikdy nezajímal. 

Co z to plyne? 

Že ne každý Vietnamce vám při cestě pomůže. Neznají geografii, znají pouze svoje okolí, svojí práci. Tzn znalost vietnamštiny je obrovská výhoda, ale ne spása.

Naštěstí ale dnes existují mapy Google a byla nám na cestě největším pomocníkem. Cestu jsem naplánovali na motorce, skútru. 

Původně jsem měli v úmyslu poznat i kus delty v Kambodži. Jenomže jsem se nedohodli v půjčovně motorek, aby nám dali sebou i modrou kartu. A bez ní nás do Kambodže nepustí. Protože v půjčovně podmiňovali k modré kartě i  zálohu ve výši téměř v ceně skútru, tak jsme se záměru návštěvy Kambodže vzdali. Vím, že Kambodža je také zajímavá, už jsem jí v minulosti navštívil, ale rozhodli jsme se o to více prozkoumat část vietnamskou.

1 den Saigon

V Saigonu jsme  si půjčili skútr 125 ccm Yamaha, ve velmi dobrém stavu za 60 Kč na den. Vím, že v Saigonu se nejvíce půjčují motorky v ulici BuiVien a okolí. Také si na delší cesty turisté nejraději půjčují  výkonnější motorky Honda Vin.  Ty jsou ale často v pochybném stavu, zde je rovina, dobrý skútr stačí. Navíc jeho  půjčení je levnější. A protože se domluvíme vietnamsky, mohli jsme najít dobrou půjčovnu mimo tuto turistickou oblast. 

HoČiMinovo město (Saigon, HCMC) je největší město Vietnamu.  S jeho názvem je to složitější. Historické město Saigon severovietnamští vojáci po jeho obsazení v roce 1975 hned druhý den přejmenovali na HoChiMinhovo město. Je to jeho oficiální název. V běžné mluvě se ale název Saigon používá bez žádných obav, problémů. Na rozdíl od našeho Gottwaldova, kdy použít za bolševiků název Zlín, byl téměř kriminální čin. Navíc jedna čtvrt města se stále jmenuje Saigon. Také tento název nese nejznámější druh piva na jihu.

Prohlídku města ale považuji za méně zajímavou jako Hanoi, která se více zachovává vietnamský ráz. Saigon se pomalu mění v asijské velkoměsto s mrakodrapy.  I když město němá žádné slumy, velmi chudé čtvrti město má. Určitě za návštěvu stojí  budovu pošty, Notre Dame,  i  největší mrakodrapy.  Budova nového finančního centra nás zaujala , dostali jsme se na vyhlídku pod plošinu heliportu. Mimochodem Financial centre pod rudým praporem se srpem a kladivem stále obtížně vstřebávám. Já, který jsem vyrostl za skutečné totalitní Novotného a Husákovy éry.  Vůbec ekonomický a politický systém Vietnam se svým spíše neřízeným kapitalizmem pod vládou komunistické strany je pro nás hodně nepochopitelný. 

Ve městě se staví metro, částečně po povrchu, tzn všude jsou staveniště. 

My jsme se ubytovali v uličce Phan Ngu Lao, blízko turistické třídy BuiVien. Zde je řada malých hotýlků, poměrně levných a hlavně mimo hlavní rušné ulice. Ve Vietnamu se hotely neplatí za osobu, ale za pokoj. V podstatě kolik v něm spí lidí je nezajímá. My platili 400.000 VND, což na Saigon v centru je poměrně dobrá cena. 

2 den Vyrážíme na cestu

I když jsem už najel ve Vietnamu pár tisíc km, nějaké zkušenosti mám,  jet v provozu v Saigonu je vždy neskutečný zážitek. Já tomu říkám, že to je tak trochu motorkářský orgasmus. Nyní si to dokonce přímo užívám. Vůbec nejlepší „vzrůšo“ je odbočování z hlavního proudu motorek doleva, tzn. se dostat přes protější řeku motorek. Stejně jako z vedlejší se zařadit to řeky při doleva a překročit protijedoucí řeku. Je to ale o zvyk, hlavně se nelekat když někdo jede přímo proti vám a  snaží dostat na svojí stranu. 

S navigací je jediná obtíž, že při řízení nemohu řídit a současně v ruce držet telefon. Na rozdíl od místních, kteří to zvládají bravurně. Nejenom pří řízení motorky telefonují, ale běžně píší zprávy. Někdy ještě zvládají držet deštník. Já ale navigování kamarádovi přenechat nemohu. Byl by to předem ztracený pokus. Vietnamci a mapy je totiž tragedie.  A to dnes i s Google maps je pro  ně problém. Nevědí kde je sever, jih, nevidí mapu jako obrázek, ale jako text,..  takže ve výsledku vždy zastavím a podívám se kam dál.  Je to ale fantazie proti nedávné době, kdy orientace bez GPS byl fakt problém. 

Cestou si totiž užíváme největší přednosti jihu. Jídlo, nápoje a ovoce. Nejvíce miluji rozmixovaný soursop (custard apple, vřele doporučuji) pak ale také  jackfruit, avokado, ananas.  Rozmixované s ledem a mlékem. Za 20 až 30 Kč. K lehké večeři je také vynikající vařená kukuřice koupená na ulici. Samotná, bez másla, bez soli, je velmi sladká, je to skutečná pochoutka. 

3 den Hadí farma

Ráno trávíme trochu prací, připojení wifi je skoro všude velmi dobré. Navíc mám místní SIM kartu, což je dobré hlavně pro online mapy.

Potom se vydáváme na hadí farmu. Hadí farmu jsem  již dříve navštívil v Hanoji, tak to pro  mne nebyla novinka. Zpočátku jsem byl trochu zklamaný. Spousta malinkých kotců s hady, kde toho moc vidět nebylo.  Ale pak jsme se domluvili s jednou místní paní, aby nám vše ukázala. Vždy na mých cestách se snažím sehnat místního průvodce, kamaráda. Je to pak úplně o něčem jiném. Někdy zadarmo, někdy za peníze. Ale vždy se to vyplatí. Takže jsme si hodně povídali, spoustu věcí jsme se dozvěděli. Hady nám vytáhla i z kotců, užili jsme si to.  Hady jsem si mohli i „pochovat“, ale  kobru a mambu černou jsme pozorovali jenom přes mříž s dostatečným respektem. Jsou tam také klece s opicemi, několik krokodýlů, výběh s pštrosy a dále už si nepamatuji.  Hady zde chovají především pro lékařské účely a na jídlo. 

Vždy mne irituje, když se někdo chlubí, že průvodce je zbytečný, že to jde bez něj. Je to samozřejmě hloupost. Pokud jde někomu jenom o přesun z A do B a ubytovat se, pak ho skutečně nepotřebuje. Ale my cestujeme za poznáním. Pokud se chceme skutečně něco dozvědět, vidět a zažít, pak je průvodce neocenitelný. Když pojedete do Paříže a budete tam míst místního kamaráda, bude to najednou jiná Paříž.

Po prohlídce farmy jsme odjeli do městečka CaiBe s vyhlášeným plovoucím trhem, kde jsme se ubytovali v malém hotelu.

4 den  Plovoucí trh

V 7 hodin ráno jsem vyrazili vyrazili na plovoucí trh v CaiBe. Byli jsme celkem zklamaní, bylo zde 

velmi málo lodí, tzn. Zavrhli jsem půjčení lidičky a soustřeďujeme se na břeh. Zjistili jsme, že mapa zcela nesouhlasí, je zde most, který zde nemá být. Udělal jsme si hezkou vyjížďku kolem ramen, přejeli jsme rameno přívozem a  ocitli  se na trhu. Na trhu jsem koupili záhadné ovoce, takové malé buvolí rohy. Netušil jsem co to je, později, po návratu, jsem zjistil, že to prý roste  i u nás a jmenuje se to kotvice plovoucí. Má ale prý více druhů. 

Na trhu vždy kupujeme ovoce, hlavně mango, banány, ananas, ale také čerstvé, pouze vařené buráky. 

Ananas je dobré si nechat okrájet, je to blbá práce a hlavně „je to v ceně“. Mají na to zvláštní „šroubovicový“ systém. Zde poznamenávám, že při cestování je potřeba vždy vozit pořádnou kudlu. Ne nějaký malinký perořízek. Při krájení ovoce je potřeba, i jsme si několikrát na ohni pekli kachnu, kuře, ,,, vždy se kudla hodí.  Také jsme si koupili na trhu půl kila krásných krevet a v hotelu požádali, aby nám je paní uvařila. Toto všeobecně doporučuji cestovatelům. Koupit na trhu a v hotelu uvařit. Vždy se dohodnete. V absolutní většině zadarmo, vyjímečně chtějí  za uvaření tak 20 korun.  Hotel běžně jsou bez snídaní,  stravujeme se většinou na ulici.  Na ulici je tolik dobrot, a  levných. 

Po krátké pauze v hotelu jsme po obědě vyrazili dále, na velmi zajímavou cestu na ostrov jižně od CaiBe přívozem, z něj na jih zase další přívoz a pak na západ na výběžek naproti Ving Long, kde je několik homestay.  Byl to velmi zajímavá cesta pouze malinkými cestičkami kterou jsem sledovali jenom s GPS. Fery jsou velmi levné, včera 4 koruny, dnes první 8 korun, druhá 12 korun.  Je zde poměrně bohatý kraj, pěstuje se zde spousta ovoce, hlavně durian. Potom banány, také mango, a další.

Cestou jsme se zastavili v restauraci, jídelně. Zde na jihu je běžné, že jídelny, restaurace mají spousty zavěšených hamak. Docela si představuji, že by to bylo dobré i u nás. Lehnout si v hospodě,...  Po ubytování v homestay jsme ještě vyrazili na  okružní výlet. 

Pokračování