Dnes ráno jsme vyrazili ze Son La na severozápad a pak na sever, celkem asi 140 km. Cesta byla zpočátku dobrá, při překonávání hor potom místy prašná. Jedeme okolo řeky Dam a dalších menších řek. Vidíme jezero řeky Dam připomínající Norské fjordy. Je násobně větší jako Orlík, představuji si zde moji malou tří a půlmetrovou plachetničku. Nikdo zde ale za zábavou není. Vidíme několik konstrukcí s rybářskými sítěmi.

Zastavujeme každou chvíli na focení, mohl bych dělat tisíce fantastických fotek. Jedeme dále do hor, vidíme stavět několik velikých přehrad. Elektřina je zde většinou z vodních elektráren. Závěr cesty je okolo řeky s neuvěřitelnými kaskádami rýžových polí. Je to prý nejhezčí místo s rýžovými poli ve Vietnamu. Kopce jsou zubaté až po vrchol, kde na neočekávaných místech někdo v roští štrachá a něco se tam snaží sklidit nebo zasadit. Vidím svah, kam je problém se vydrápat a v něm ženská s nůší, motykou nebo nějakou mačetou. Vůbec veškeré aktivity zde souvisí s jídlem. Když hledíme na kopce, pole, lesy, řeky, jezera, všude jsou lidé výhradně za účelem získání nějakého jídla. To píši proto, protože když se podíváme my třeba na naše řeky, jezera, vidíme naopak lidi, kteří tam jsou výhradně za zábavou. Plachetnice, kanoe a pokud vidíme rybáře, jsou to také rybáři pouze pro zábavu. Ano ve Vietnamu je několik turistických přesně definovaných oblastí, kde je možné turisty vidět, asi nejznámější je zátoka Ha Long. Ale jinde zábavu nevidíme. My rozdělujeme život na práci a na zábavu. Vietnamci takto život nedělí. Pokud za zábavu nepovažuji oslavy, t.j. především svatby a pohřby.

Cestování je po Vietnamu volné až na určité příhraniční oblasti a nad vším drží přísnou ruku strana a  vláda. Ale při ubytování platí přísná pravidla. Když například bydlím u někoho doma, musí mne nahlásit na policii.

Také jsem zažil v SonA, že policajt měl kecy, že musím spát v hotelu, že zde není žádný Homestay, že zde není turistická oblast.

A proto je někdy problém při cestování spát u lidí doma. Bohužel se za Vietnamce vydávat nemohu. To bych se musel zkrátit, zmenšit nos, natáhnout víčka, nažlutit se a načernit vlasy. A hrát si na němého. Naproti tomu ale není problém si homestay zařídit přes místní cestovku.

Takže spíme ve větších městech, kde je vždy nějaký hotel, guesthouse. A při přesunech z jednoho města k druhému jedeme přes vesnice, případně děláme do nich výlety. Celkově ale ve Vietnamu není moc památek ve smyslu zajímavých staveb. Minimum pagod. Po mnoha komunistických letech je to velice atheistická země. Modlí se ke předkům, to ano. Nejvíce je zastoupen buddhismus a křesťanství. Ale masově vidět není.

Jakého jsou vyznání mají uvedeno v občance a z těchto důvodů je to oficiálně atheistická země. Nejateističtější v Asii. Skoro každý, aby neměl problém, má proto uvedeno v občance, že je bez vyznání.

K tomuto tématu uvádím malou vsuvku ze života. Maminka kamarádky je aktivně praktikující buddhistka. Každý den se modlí, a to okolo půl hodiny. Možná i déle. Sedí před domácím modlícím místem, kde jsou fotografie jejich rodičů, obrázky Buddhy a hlavně jídlo a peníze. I když nepijí alkohol, nalévá mrtvým do skleniček i pálenku, protože někdo z nich ji hodně pil. Toto místo mají v místnosti v patře kde spíme, takže někdy je to tam hezky cítit vonnými tyčinkami. Také někdy přinese nahoru oběd, večeři, když je slavnostnější pro zemřelé. To tam na velkém podnose asi hodinu nechá, takže když ji potom snese domů a jíme, je to již skoro vše studené.Maminka i hodinu omílá nějaké modlitby. Přestože jsem velice tolerantní ke všem vírám skutečně bez vyjímky, nemám rád cokoliv, co bez mé kontroly reguluje moje myšlení. A to je právě denní omílání něčeho. To nemám rád.

Na druhou strany platí jedna zásada. Být šťastný. Ne bohatý, dokonce (a to je trochu rouhání) ani ne zdravý. Zdraví je jedna z nejdůležitějších podmínek, vlivů na radost. Na druhou stranu (a o tom se moc nesmí mluvit) jsou to i peníze. Je to víra, je to řada věcí.

Může být šťastný jehovista, může být šťastný člověk, který byl slepý a nyní vidí na jedno oko, na druhou stranu může skákat z mostu zdravý milionář.

Takže je to o toleranci. Když se někdo chce modlit hodiny a neubližuje druhým, je to jeho věc. Já to ale dělat nebudu.

Pokračování