Plavba zpět byla výrazně zajímavější. Jako jediný cizinec jsem tak trochu VIP a mohl jsem si vyjímečně sednout na příď ven. Byla to fascinující plavba.

Na střechu nakládají rybáři nějaké pytle a z nich vyčuhují na všechny strany dlouhé ostny. Se zvědavostí pytel zkoumám. Tak mi ho otevřeli a dali do ruky něco, co mne totálně šokovalo. Vypadalo to jako obrovský štítovec s dlouhým ostnem. Až doma podle fotografie jsem zjistil co jsem v ruce držel za vzácnost. Byl to ostrorep. Vzácná živoucí fosilie, samozřejmě zákonem chráněná. Existuje jich více druhů, nejznámější je snad ostrorep americký. Zde ale chráněný, nechráněný, jí se všechno. Ostrorep je po dobu 500 milionů let stále stejný. Někdy má Darvinova teorie povážlivé trhliny.

Teplota je okolo 30 stupňů a při rychlé plavbě je příjemně.

Vracíme se večer do Ca Mau ale jdeme do jiného hotelu, levnějšího. Sice nesplachuje záchod, voda ve sprše neodtéká a kohoutek na umyvadle je ulomený, ale jinak je to OK.

Vietnamský standard.

Druhý den chceme v Ca Mau navštívit ptačí park, ale bohužel se do něj nesmí. Viděli jsme ale obalené stromy čápy. Jsou to ale takoví záprdci, ne jako u nás. Prý ale tady na jihu jsou chránění.

Najali jsme si dva mototaxikáře na celý den. Mohli bychom si pronajmout jeden skútr a jet sami. Ale cena není vysoká, se dvěma řidiči je to pohodlnější, hlavně znají cesty, jsou zde doma.

Jeli jsme až k západnímu pobřeží k moři, asi 80 km tam a zpět. Prošli jsme se rybářskou vesnicí. Jeden driver tam měl rodiče, tak jsme poseděli u nich doma. To je právě jedna z velkých výhod využití místního průvodce. Je veliké horko, popíjíme pivo. Našim pivařům by zcela určitě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Lednice zde nejsou, ale všude je nějaká výrobna ledu. Do škopku nasypali led, do toho otevřeli několik lahví piva a nalili na led. Po rozpuštění hrnkem pivo rozlévali.

Slovo domov  zde má zcela jiné rozměry. Nejvíce mne zaujala místnůstka starého pána. Temnice obložená hadry a všude vysely komunistické obrázky a metály. On sám měl na sobě uniformu.

Jíme nějaké olihně a sušené sépie. Vůbec ryb je zde poměrně málo. Oni jedí hlavně mořskou havěť. Kraby, škeble, krevety, malinký rybí potěr a všechny možné, pro nás neznámé, vodní živočichy. Je zde chudý kraj. Někteří bydlí skutečně jenom pod přístřeškem z hadrů. Ale celkově se cítím zcela bezpečně.

Zpět projíždíme stejnou cestou, chráněnou krajinou. Všiml jsem si výrazně méně odpadků na rozdíl od většiny Vietnamu. Zastavujeme se v národním parku u Minh Ha ale nastal problém, nepustili mne tam. Prý tam jsou jedovatí hadi a další nebezpečná zvířata a oni nechtějí mít problém. Prý cizinci do parku nesmí. Zastavili jsme se ještě na policii, zkoušíme úplatky, ale nepomohlo to. Škoda, kdyby tam seděl jenom jeden policajt, určitě bychom to vyřešili

Takže já jsem zůstal v nějakém domě kde jsem se vyspal zavěšen do sítě a kamarádka jela do parku sama. Bylo to prý zajímavé, ale žádné hady neviděla. Vracíme se zpět do hotelu v Ca Mau, kde zůstaneme do dalšího dne. Teplota je stále okolo 30 stupňů, celkem to jde. Večer jdeme na trh k večeři mám pouze dvě vařené kukuřice, mimochodem velmi dobré.

Ráno na autobusovém nádraží zažíváme spíše humornou epizodu. Přetahují se o nás dva řidiči malých autobusů. Málem se o nás poprali. Nečekali jsme na okamžik kdo z nich vyhraje a sami jsme do jednoho vlezli.

Autobusák cestou dva cestující vyhodil, protože neměli peníze. Autobus jede standardním vietnamským způsobem, tzn přes města krouží krokem, troubí a shání zákazníky, Vybírá a skládá balíky. Slouží i jako dopravce zboží

Jedeme do Rach Gia. Na nádraží se na nás přilepilo snad deset vlezliků, hlavně mototaxi. Naštěstí se kamarádka v autobuse dala do řeči s jednou paní a ta nám řekla kolik je cena za mototaxi do přístavu a pomohla vlezliky odsunout. Nakonec dva mototaxi bereme a jedeme asi 10 km do přístavu.

Tam nastupujme na rychlou loď se kterou plujeme asi 100 km na ostrov Phu Quoc. Tam opět spousta vlezliků, se dvěma jedeme přes ostrov asi 15 km do centra, hlavního města ostrova.

Pokračování