3 V horách
Následná cesta byla úchvatná. Jako na severu je až neuvěřitelné, na jakých prudkých srázech jsou místní domorodci schopni něco vypěstovat.
Jenom tam vylézt a zpět, je celodenní práce. Na rozdíl od Evropy je zde ve 2 tisících metrů výšky život, jsou zde políčka, domy. Přestože hodně i velmi chudých Hmongů má dnes skútry, motorky, stále jsou vidět ženy, jak jdou třeba 5-20 km do města na trh s nůší na zádech. Nebo mají dřevěnou krosnu, na které tahají těžké náklady. Nošení dřeva je ženská práce.
Chudoba je zde veliká, ale není to tragedie, jako jsem viděl v Kambodži, Myanmaru, Indii.
Tragedii vidím tehdy, když lidé nemají nic a čekají na náhodu, že jim někdo něco dá. Zde ale lidé pracují, živí se, děti si hrají. Mají jídlo, nehladoví, i když tlustý Hmong je nepředstavitelný.
Vrátili jsme se asi ve 4 hodiny s tím, že odjedeme do dalšího místa jménem Moc Chau. Jeli jsme asi 80 km, přijeli až za tmy. Jsem zcela zničen, horší cestu jsem v životě nezažil. Celkem jsme ujeli asi 170 km a z toho 60 km po strašných cestách. Ani zbytek při jízdě v noci nebyl nic moc. Několikrát bereme benzin z předpotopních nádob. V jednu chvíli jsme měli problém s benzinem. Všude. tma, projíždíme vesnicemi a nakonec jsme zabouchali na jedny vrata, naštěstí benzin doma měl. Večer se ubytováváme v hotelu, jsme čtyři, pokoj je ale třílůžkový. Proto dva kluci spí na jedné posteli. Cena za všechny čtyři je asi 380 Kč. Večeře pro čtyři stojí obvykle asi 50 Kč. Stále jím méně a méně. Jídlo, jaké nám nabízí v jídelnách, netroufnu si nazvat restauracích, je někdy fakt odpudivé. V misce to celkem jde, ale když vidím, z čeho jídlo připravují, už se žaludek dostává do pohybu
opačným směrem. V různých kýblech jsou kůže, rozřezané slepice, vnitřnosti, smrdí to, je to tam možná několik dní. Komu se nelíbí jídlo v pražské Sapě musí vědět, že je to vrchol luxusu. Zde je to pro turisty skutečně těžké, nevidím zde ani něco lepšího.
Ale pozor, to neplatí pouze o Vietnamu. To platí o celé Asii. Ke stejnému závěru dospějete i v Číně. Něco jiného je čínská restaurace v Evropě a něco jiného jídlo v chudé čínské vesnici v horách.
Ubytování v hotelích je kapitola sama pro sebe. Zvenku je hotel celkem dobrý, vypadá jako hotel, má recepci, pokoje s klíči, sprchu, evropský záchod, teplou vodu, dobré, pouze trochu tvrdé postele. Ale všude je prach špína, už podlaha ve vstupní hale je strašně zaprášená. V koupelně je vše zanedbané, ulámané, špinavé. Kohoutek na vodu často zůstane v ruce, je strašně špinavý, Odpad z umyvadla teče na zem, Vše je uděláno křivě, špatně, nepečlivě. Když mají na zdi obložení, kachlíky, zbytky malty jsou všude.
Přestože jsme ve městě slyšíme stále slepice, kohouty, tu a tam zakvičí prase. Zde dokonce v 5 ráno začal hrát městský rozsah. Budovatelská muzika a asi nějaké bolševické kecy.
Snídaně je tentokrát dobrá, až výborná. Kamarádka ví, co mne má objednat. Vzdáleně to připomínalo rizoto. Jedeme po hlavní silnici směr Hanoi. Nevím jak mají kamarádi nastudovanou cestu, nedovoluji si moc kritizovat, nevím jaké jsou možnosti. Je pravda, že s mapou se nedá moc ptát na cestu. Výsledkem jsou obrovské zajížďky. Dnes dopoledne jsme jeli asi 60 km víceméně na nic. Vjeli jsme do národního parku Xuan Nha Nature reserve , nevím proč to ale parkem nazývají. Krajina je ovšem skutečně impozantní. Samé skály, zvláštní kopce, na které musí být velmi těžké vlézt. Projíždíme hezkou krajinou, ale museli jsme se vrátit. Na konci dne jsme prakticky tam, odkud jsme ráno vyjeli tzn v Moc Chau. Nakonec jsme si pronajali pokoj v docela dobrém hotýlku, opět třílůžkový. Hlavně je to levnější.
S Vietnamci je to někdy těžké. Jsou zvyklí na odpolední siestu, to mne docela vadí. Na to si nějak stále nemohu zvyknout. Odpoledne se zastavujeme v jeskyních, v ČR by to byla jedna z největších. Vůbec je ve Vietnamu spousta jeskyni, sever je prakticky celý na skále. Pak jsme ještě projeli „kravskou vesnicí“. Byla to asi nejpodobnější vesnice naší, ovšem tak před 150 lety. Domky zděné, zahrady mají zdi, všude dobytek, na návsi teče močka.
Večeře byla tentokrát velmi dobrá ryba s rýží. Myslím dobrá na Vietnamské poměry.
